Vladimír Vondráček: Klinická toxikologie

Vladimír Vondráček, Ota Riedl
Klinická toxikologie : Toxikologie léků, potravin, jedovatých rostlin a zvířat : [Sborník

1958 | Nakladatelství SZdN

Důkladná příručka toxikologie soustavně probírá jedy i léky, jejich kliniku i farmakologii. Kromě chemikálií věnuje pozornost i jedovatým rostlinám, především houbám, dále otravám potravinami. Nové vydání je rozšířeno o kapitoly o toxikologii tkání a buněk, o psychotoxikologii aj. Důkladná příručka toxikologie soustavně probírá jedy i léky, jejich kliniku i farmakologii. Kromě chemikálií věnuje pozornost i jedovatým rostlinám, především houbám, dále otravám potravinami. Nové vy…dání je rozšířeno o kapitoly o toxikologii tkání a buněk, o psychotoxikologii aj.

Stav

Dobrý

zašlé desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	690, [1]
Jazyk:	česky
Vydání:	3., zcela přeprac., rozš. a dopln. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 4. 2026 11:25
Číslo položky:	1726997

O autorech

Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček byl český psychiatr, psycholog, farmakolog, endokrinolog a vysokoškolský pedagog. Je pokládán za jednoho ze zakladatelů československé lékařské psychologie, psychofarmakologie, gerontopsychiatrie, dietetiky a psychiatrické sexuologie. Jako první se v Československu zaměřil na tělesné pocity a patřil k prvním odborníkům zkoumajícím charakterologii. Stal se průkopníkem nauky o duševní hygieně a zabýval se také klinickou toxikologií. Roku 1927 uskutečnil objev enzymu glycero-fosfatázy z hovězí mozkové tkáně. Do obecné psychiatrie přispěl definicí řady jevů, jimiž obohatil psychopatologii. Termín „ultrasensibilita“ zavedl roku 1941. Zaměřil se a popsal diogenismus, potamofilii, hippofilii, primitivismus, syndrom III. decenia či tzv. psychické reakce. Stal se iniciátorem studia depresivních stavů z hlediska kybernetiky. Nastínil axiologickou koncepci v nauce o hodnotách. V letech 1958–1970 působil jako přednosta Psychiatrické kliniky FVL UK, největší kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V psychiatrické profilaci jej ovlivnili především Karl Jaspers, Ernst Kretschmer, Emil Kraepelin a Eugen Bleuler. Během profesní dráhy popularizoval psychiatrii a související vědy. Věnoval se osvětě a připomínal historické postavy lékařství, jakými byli zakladatel české vědecké psychiatrie Karel Kuffner, či první český psychiatr Jan Theobald Held. Zasloužil se o integrování duševně chorých do běžného života. Popsal také rozdílnost komplexu psychologicko-psychiatrických věd. Na lékařské fakultě Univerzity Karlovy působil tři roky ve funkci honorovaného asistenta a třicet dva let jako honorovaný profesor. Dalších dvacet čtyři let pracoval bezplatně. Od roku 1923 se stal autorem 236 odborných studií a publikací včetně monografií v řadě oborů, z nichž se mezi nejznámější zařadily Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, O hodnotách a hodnocení, Vnímání či Lékařská psychologie. Vyjma odborn...

Více od autora