Josef Šedivý je český římskokatolický kněz a velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Narodil se ve slovenských Košicích, oba rodiče však pocházejí z Moravské Nové Vsi. V roce 1971 se rodina přestěhovala do Teplic. Po absolvování gymnázia vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Poté v roce 1990 nastoupil do teologického konviktu v Litoměřicích a následně v roce 1991 začal studovat teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1994 vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou a po noviciátu a složení časných slibů pokračoval v přerušeném studiu. Školu dokončil v roce 1997, kdy také přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Lobkowicze a byl ustanoven farářem ve Věteřově a administrátorem excurrendo ve farnosti Želetice. Dne 20. června 2011 byl na dobu šesti let jmenován velmistrem řádu, opatskou benedikci přijal 14. září 2011 a téhož dne se ujal úřadu. V roce 2017 bylo jeho jmenování prodlouženo na další období.

Narozen 9.3.1882 v Dolních Kounicích, zemřel 7.4.1940 v Brně. PhDr., universitní profesor filozofie, publikace a redakční práce z oboru, překlady z italštiny a latiny.

Vladimír Balthasar byl významný český přírodovědec, ornitolog, doktor přírodních věd, entomolog zabývající se řády coleoptera a hymenoptera. Byl všestranně založený intelektuál, který během své kariéry dosáhl významných ocenění a uznání mezi uměleckou a vědeckou elitou české meziválečné společnosti, později i ve vědeckých kruzích společnosti poválečné.               Narodil se 21. 6. 1897 v Praze a po absolvování gymnázia nastoupil vojenskou službu spojenou s delším pobytem ve Vídni. Tam se seznamuje s vídeňskou operní scénou a na základě toho se rozhodne studovat hudební vědy. Po skončení první světové války se zapisuje na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a začíná studovat obor hudební věda – estetika – filozofie. Usilovně studuje a už roku 1920 obhajuje dizertační práci na téma Dějiny koncertního života v Praze a je „sub auspiciis“ promovaný na doktora filozofie. Ve studiu však pokračuje a externě si rozšiřuje svůj obor o dějiny umění. V té době však nenašel odborné místo odpovídající jeho vzdělání, a tak nastupuje jako redaktor Tiskového odboru ministerské rady do redakce novin Československá republika, od března 1923 přijímá místo odpovědného redaktora časopisu Československé noviny, kde pracuje až do konce ledna 1924. Od roku 1921 spolupracuje mj. s hudebním vydavatelstvím Mojmíra Urbánka v Praze, kde publikuje samostatné práce, ale i články v časopise Dalibor, kde je od roku 1922 odpovědným redaktorem. V té době se přátelí s významnými osobnostmi, jako například: Josef Suk, Bohuslav Martinů nebo Viktor Stretti. Osobitou zmínku si zaslouží Balthasarova činnost jako historika umění. Svoji pozornost věnoval především malířství, a to nejen českému a slovenskému, ale i evropskému a nejen současnému, ale i minulému. Napsal víc jak 90 prací, recenzí, postřehů a kritik, převážně v pražských novinách Československé noviny. Pozoruhodné jsou například jeho práce o L. Kubovi , P. Hoogo...