Jevgenij Aleksandrovič Ljackij
Klasikové ruské literatury

1930 | Nakladatelství Melantrich

Kniha, vydaná jako svazek sedmý v rámci edice Výhledy - knihy zkušeností a úvah, kterou redigovali Vilém Mathesius a J. B. Kozák, obsahuje statě o nejvýznačnějších ruských spisovatelích. Autor v nich upozorňuje na rysy, které převzali od největšího génia ruské literatury - Puškina. Gogol a Lermontov, Gončarov a Turg…eněv, Tolstoj a Dostojevskij čerpali v mládí z puškinské poezie lásku k člověku a dobru, k životu. Jejich tvorba představuje jedno z nejlepších období světové literatury. Kniha, vydaná jako svazek sedmý v rámci edice Výhledy - knihy zkušeností a úvah, kterou redigovali Vilém Mathesius a J. B. Kozák, obsahuje statě o nejvýznačnějších ruských spisovatelích. Autor v ni…ch upozorňuje na rysy, které převzali od největšího génia ruské literatury - Puškina. Gogol a Lermontov, Gončarov a Turgeněv, Tolstoj a Dostojevskij čerpali v mládí z puškinské poezie lásku k člověku a dobru, k životu. Jejich tvorba představuje jedno z nejlepších období světové literatury.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	285
Jazyk:	česky
Překladatel:	Žofie Pohorecká
Edice:	Výhledy, 7. svazek ed. 7. svazek ed. Výhledy : knihy zkušeností a úvah
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 5. 2025 10:17
Číslo položky:	1230269

O autorovi

Jevgenij Aleksandrovič Ljackij

PhDr. Jevgenij Aleksandrovič Ljackij, rusky: Евгений Александрович Ляцкий byl ruský a čskoslovenský literární vědec, literární historik a kritik, etnograf, folklorista a spisovatel. Narodil se v Carském Rusku v rodině šlechtice a vlastníka půdy a byl vzdáleným příbuzným básníka L. A. Meje . Od 16 let sbíral folklór a jezdil na výpravy do Polesí, Povolží a na Ruský Sever. V letech 1889—1893 studoval na katedře slovesnosti Historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity, kde v 90. letech 19. století vyučoval. Od konce 90. let do roku 1907 působil v Petrohradu na Institutu antropologie a etnografie Petra Velikého jako vedoucí etnograf, vedoucí oddělení etnograficého oddělení Ruského muzea Alexandra III. Vypracoval se až na pozici civilního poradce. Po VŘSR koncem roku 1917 emigroval do Finska, v roce 1920 do Švédska a nakonec v roce 1922 do Československa. Působil jako profesor ruštiny a literatury na Univerzitě Karlově v Praze a vyučoval též na Ruské svobodné univerzitě. Zemřel 7.7.1942 a je pochován na Olšanském hřbitově.

Více od autora