Knihy
Ostatní
Humor
Miloslav Švandrlík
Kdo se bojí, nesmí na hřbitov

Miloslav Švandrlík
Kdo se bojí, nesmí na hřbitov

1996 | Nakladatelství Madagaskar

Krátké povídky, v nichž se mistrně mísí humor s napětím. Příběhy, ve kterých se prolínají osudy živých a mrtvých; živí hrdinové se zde setkávají s duchy nebožtíků, kteří jim nečekaně a překvapivě zasahují do života. Jak dokázal zdatný kovář i po smrti udržet svou kovárnu? Co se stane, když vrcholový sportovec trénuje m…ezi hroby? Jak se na hřbitově daří pytlákům? Co dokáže zesnulý manžel, který nesouhlasí s novým vztahem své ženy? Krátké povídky, v nichž se mistrně mísí humor s napětím. Příběhy, ve kterých se prolínají osudy živých a mrtvých; živí hrdinové se zde setkávají s duchy nebožtíků, kteří jim nečekaně a překvapivě zasa…hují do života. Jak dokázal zdatný kovář i po smrti udržet svou kovárnu? Co se stane, když vrcholový sportovec trénuje mezi hroby? Jak se na hřbitově daří pytlákům? Co dokáže zesnulý manžel, který nesouhlasí s novým vztahem své ženy?

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	142
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090168795
ISBN:	9788090168794
Ilustrátor:	Jiří W. Neprakta
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Jihlava
Vystaveno:	29. 9. 2025 9:36
Číslo položky:	1402333

O autorovi

Miloslav Švandrlík

Miloslav Švandrlík byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné. Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Po roce 1950 získal maturitu . V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal. Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem. Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru. Spolupracoval i s celou řadou časopisů a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty. Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů. V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí. M. Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice. Seznam 307 Švandrlíkových hororových povídek se nachází v článku Seznam hororových povídek Miloslava Švandrlíka. Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11. 21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května. Na tomto náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miro...

Více od autora