Miloš Hlávka
Kavalír Páně : drama : Trilogie o pokušení smrti, část druhá - Část druhá

1944 | Nakladatelství Českomoravský Kompas

Případ a spor mého barokního kavalíra, hraběte Slavnína, byl nebo může jednou být případem a sporem kohokoli z nás. Komu z nás se nepřihodilo, že vyvázl z jisté smrti. Ten se otřepal, zaklel a odplivl si, možná že i věc docela sobecky oslavil... ke škodě svého zdraví duševního i tělesného. Nezřízeně si zamiloval život …a začal u žívat. Onen se pokřižoval a dal na dobročinný účel stovku nebo tisícovku a myslil, že je jeho účet s Prozřetelností vyřízen. Jiný slíbil Bohu a sobě, že se polepší, ale když nebezpečí pominulo, rád na celou věc zapomněl. Někdo však pocítil, že život již nenáleží tak docela jen jeho veličenstvu Já a snažil se být užitečnější pro obecný pocit blaha všech, když sám měl tohle z pekla či z nebe štěstí. Život se mu objevil jako dar a závazek. A tak dále. Dotyk se smrtí záleží vůbec na povaze, ta se v jejím zrcadle vyzradí nebo zocelí. A smrt je tolikerá, kolik je na světě lidských povah. Mé drama musilo podle mých představ nezbytně býti oblečeno do barokního šatu. Divadlo si vyžadovalo patetičtějšího poměru a neobyčejně výrazné názornosti, kterou ze všech dob nejvíce poskytovala doba barokní, ostatně první doba moderního člověka, plného protikladů smyslovosti a askeze. Doba v českém dramatu opomíjená mě nadto zaujala společenstvím šlechty a lidu, onoho lidu, který v domnělé době Temna, inspirován šlechtickým a jezuitským uměním počal vytvářet a dotvářet onu anonymní, ale neslýchaně pramenitou kulturu, z níž rostly babičky a jejich Barunky i celé naše básnictví postbarokní a barokizující až do našich dnů. Proto struna víry, naděje a lásky je také dominantou hry. M.H. Případ a spor mého barokního kavalíra, hraběte Slavnína, byl nebo může jednou být případem a sporem kohokoli z nás. Komu z nás se nepřihodilo, že vyvázl z jisté smrti. Ten se otřepal, zaklel a odplivl… si, možná že i věc docela sobecky oslavil... ke škodě svého zdraví duševního i tělesného. Nezřízeně si zamiloval život a začal u žívat. Onen se pokřižoval a dal na dobročinný účel stovku nebo tisícovku a myslil, že je jeho účet s Prozřetelností vyřízen. Jiný slíbil Bohu a sobě, že se polepší, ale když nebezpečí pominulo, rád na celou věc zapomněl. Někdo však pocítil, že život již nenáleží tak docela jen jeho veličenstvu Já a snažil se být užitečnější pro obecný pocit blaha všech, když sám měl tohle z pekla či z nebe štěstí. Život se mu objevil jako dar a závazek. A tak dále. Dotyk se smrtí záleží vůbec na povaze, ta se v jejím zrcadle vyzradí nebo zocelí. A smrt je tolikerá, kolik je na světě lidských povah. Mé drama musilo podle mých představ nezbytně býti oblečeno do barokního šatu. Divadlo si vyžadovalo patetičtějšího poměru a neobyčejně výrazné názornosti, kterou ze všech dob nejvíce poskytovala doba barokní, ostatně první doba moderního člověka, plného protikladů smyslovosti a askeze. Doba v českém dramatu opomíjená mě nadto zaujala společenstvím šlechty a lidu, onoho lidu, který v domnělé době Temna, inspirován šlechtickým a jezuitským uměním počal vytvářet a dotvářet onu anonymní, ale neslýchaně pramenitou kulturu, z níž rostly babičky a jejich Barunky i celé naše básnictví postbarokní a barokizující až do našich dnů. Proto struna víry, naděje a lásky je také dominantou hry. M.H.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	131
Jazyk:	česky
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Knižnice dramatického umění
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 7. 2024 13:32
Číslo položky:	920024

O autorovi

Miloš Hlávka

Miloš Hlávka byl český dramatik, divadelník, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny. Jeho hlavní význam spočíval v oblasti divadla. A to nejen v původních dramatech a ve specifických jevištních přepisech , ale i v jeho uvažování o divadle a v jeho dramaturgickém konceptu básnického divadla. Po osvobození byl nařčen ze spolupráce s Němci a bylo mu vyčítáno jeho manželství se ženou německé národnosti. Na dlouhá léta byl z české kultury vymazán, i když mu posmrtně bylo vydáno osvědčení o občanské bezúhonnosti a konkrétní spolupráce s okupanty mu nebyla nikdy prokázána. Narodil se v rodině dr. Antonína Hlávky, soudního adjunkta v Horšovském Týně a matky Mileny, rozené Smolíkové . Po maturitě na gymnáziu studoval na pražské Univerzitě Karlově. Začal na právnické a přestoupil na filozofickou fakultu, kde v roce 1933 své vysokoškolské vzdělání ukončil. V roce 1929 se Miloš Hlávka seznámil s tanečnicí v Osvobozeném divadle Irmgard Otte a v roce 1931 uzavřeli civilní sňatek na pražském magistrátě. V roce 1936 se jim narodil syn Petr, 1940 dcera Anna. V době Protektorátu zažívala česko-německá rodina obtíže národnostního charakteru. I když syn chodil do české školy, Češi matce vyhrožovali poválečným odebráním dětí. Pro německé úřady zase bylo nepřijatelné, aby dítě německé matky navštěvovalo českou školu. Koncem roku 1944 Hlávkova manželka s dětmi odjela do Meklenburska, kde žili její rodiče. Po válce bylo Irmgard Hlávkové zachováno československé státní občanství. Navrátila se do Prahy, kde žila, stejně jako její děti. 6. května 1945 byl Miloš Hlávka za pražského povstání v Celetné ulici postřelen. Po převozu do nemocnice Na Bulovce následující den zemřel. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. V letech 1927-1929 byl členem prvního Voice-bandu E. F. Buriana. Tak...

Více od autora