Robert Kvaček, Karel Kramář
Karel Kramář : 150 let od narození : sborník textů

2011 | Nakladatelství CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku

Karel Kramář, od jehož narození uplynulo v prosinci roku 2010 sto padesát let, byl pozoruhodnou osobností české pravice doby pozdní monarchie a celé první republiky. Proslavil se jako první československý premiér a jako dlouholetý poslanec rakouské Říšské rady, českého zemského sněmu a československého Národního shromá…ždění. Centr um pro ekonomiku a politiku na něj vzpomíná tímto sborníkem. Část A sborníku přináší texty ze semináře „Karel Kramář - 150 let od narození“, který se konal 16. listopadu 2010. Profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Robert Kvaček zkoumá Kramářovy vzestupy a pády. Jana Čechurová z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK klade otázku, zda byl vůdcem české pravice Karel Kramář, nebo Alois Rašín. Vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík srovnává prvorepublikovou a současnou pravicovou politiku. Analytička České televize Martina Lustigová líčí Kramáře jako osobnost a politika. Redaktor Petr Zídek rozebírá kramářovský problém české politiky. V části B sborníku uveřejňujeme různé doplňkové texty. Jindřich Dejmek z Historického ústavu Akademie věd ČR diskutuje Kramářovy názory na zahraniční politiku. Ilona Bažantová z Právnické fakulty Univerzity Karlovy představuje ekonomické názory Karla Kramáře. Historik a politolog Lukáš Petřík vyzdvihuje Kramářův odkaz pro českou pravici. Prorektor vysoké školy CEVRO Institut Ladislav Mrklas zkoumá úspěchy a nezdary československé národní demokracie. Novinář Jan Kopal argumentuje, že Kramář nebyl romantický snílek. Do příloh C zařazujeme Kramářův projev v Národním shromáždění ze dne 14. listopadu 1918, po němž byl Kramář zvolen prvním československým předsedou vlády. Přetiskujeme i projev poslance Karla Kramáře v rozpravě Poslanecké sněmovny dne 10. února 1931 o hospodářské politice v době krize. Nechybí ani závěrečná kapitola Kramářovy knihy „Ruská krize“ . Karel Kramář byl na počátku spojenec a spolupracovník Tomáše Garrigue Masaryka, postupně se však s masarykovskou linií rozešel a přiklonil se k národní demokracii. Svým bojem za svobodu a národní ideály by mohl být vzorem i pro současné české politiky. Z díla Karla Kramáře se máme hodně co učit i dnes. Přeji inspiraci a pozorné čtení. Václav Klaus V Praze, 27. prosince 2010 Karel Kramář, od jehož narození uplynulo v prosinci roku 2010 sto padesát let, byl pozoruhodnou osobností české pravice doby pozdní monarchie a celé první republiky. Proslavil se jako první českoslove…nský premiér a jako dlouholetý poslanec rakouské Říšské rady, českého zemského sněmu a československého Národního shromáždění. Centr um pro ekonomiku a politiku na něj vzpomíná tímto sborníkem. Část A sborníku přináší texty ze semináře „Karel Kramář - 150 let od narození“, který se konal 16. listopadu 2010. Profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Robert Kvaček zkoumá Kramářovy vzestupy a pády. Jana Čechurová z Ústavu českých dějin Filozofické fakulty UK klade otázku, zda byl vůdcem české pravice Karel Kramář, nebo Alois Rašín. Vedoucí katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Stanislav Balík srovnává prvorepublikovou a současnou pravicovou politiku. Analytička České televize Martina Lustigová líčí Kramáře jako osobnost a politika. Redaktor Petr Zídek rozebírá kramářovský problém české politiky. V části B sborníku uveřejňujeme různé doplňkové texty. Jindřich Dejmek z Historického ústavu Akademie věd ČR diskutuje Kramářovy názory na zahraniční politiku. Ilona Bažantová z Právnické fakulty Univerzity Karlovy představuje ekonomické názory Karla Kramáře. Historik a politolog Lukáš Petřík vyzdvihuje Kramářův odkaz pro českou pravici. Prorektor vysoké školy CEVRO Institut Ladislav Mrklas zkoumá úspěchy a nezdary československé národní demokracie. Novinář Jan Kopal argumentuje, že Kramář nebyl romantický snílek. Do příloh C zařazujeme Kramářův projev v Národním shromáždění ze dne 14. listopadu 1918, po němž byl Kramář zvolen prvním československým předsedou vlády. Přetiskujeme i projev poslance Karla Kramáře v rozpravě Poslanecké sněmovny dne 10. února 1931 o hospodářské politice v době krize. Nechybí ani závěrečná kapitola Kramářovy knihy „Ruská krize“ . Karel Kramář byl na počátku spojenec a spolupracovník Tomáše Garrigue Masaryka, postupně se však s masarykovskou linií rozešel a přiklonil se k národní demokracii. Svým bojem za svobodu a národní ideály by mohl být vzorem i pro současné české politiky. Z díla Karla Kramáře se máme hodně co učit i dnes. Přeji inspiraci a pozorné čtení. Václav Klaus V Praze, 27. prosince 2010

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	165
Jazyk:	česky
ISBN10:	8087460006
ISBN:	9788087460009
Editor:	Marek Loužek
Edice:	87. svazek ed. 87. svazek ed. Ekonomika, právo, politika
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 11. 2020 16:33
Číslo položky:	129766

O autorech

Robert Kvaček

Robert Kvaček je český historik specializující se na období 19. a 20. století. Mezi jeho přední zájmy patří dějiny diplomacie mezi světovými válkami a v období 2. světové války a kulturní dějiny konce 19. a počátku 20. století. Působil na českých univerzitách a pořádal přednášky pro veřejnost, jeho publikační činnost mu vynesla několikanásobné ocenění Cenou Egona Erwina Kische za literaturu faktu. Je ženatý a má jednoho syna. Žije v Jičíně, je členem Česko-slovenské komise historiků. Robert Kvaček se narodil ve vesnici Dvorce u Jičína. V září 1945 přestoupil z jičínské reálky na jičínské Lepařovo gymnázium do tercie a studium ukončil maturitou v roce 1951. Téhož roku byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na tento okamžik později vzpomíná: „Když předseda komise … zjistil, že přicházím z ,Lepařova‘, řekl mi, že by mne vzal už kvůli němu. Byl to podle něho ústav, který dbal na úroveň absolventů…“ Ještě během studií na Karlově univerzitě působil jako asistent na Husově Ústavu československých dějin. Po úspěšném absolvování v roce 1956 se plně zapojil do vědecké práce, roku 1967 byl jmenován docentem Karlovy univerzity. V době normalizace mu bylo zakázáno přednášet dějiny 20. století a i tato okolnost podle pamětníků vedla k prohloubení Kvačkova zájmu o 19. století. Titul univerzitního profesora mohl získat až po sametové revoluci. Vedle působení na Karlově univerzitě se podílel na vzdělávání studentů na FAMU a DAMU a v neposlední řadě zasáhl řadu studentů Technické univerzity v Liberci, kde stále vyučuje na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické. Robert Kvaček je členem řady vědeckých společností , je rovněž členem literárních organizací , podílel se na tvorbě učebnic dějepisu pro základní školy, podporuje různé vzdělávací...

Více od autora

Karel Kramář

Karel Kramář byl český a československý pravicový, nacionalistický politik, za Rakouska-Uherska předák mladočeské strany, za světové války účastník odboje, po roce 1918 první ministerský předseda ČSR, dlouholetý předseda Československé národní demokracie, později Národního sjednocení. Narodil se ve Vysokém nad Jizerou v rodině vyučeného zedníka Petra Kramáře ze Stanového, později regionálně uznávaného zámožného stavitele a majitele cihelny. Matka Marie, rozená Vodseďálková, pocházela z rolnické rodiny vysockých starousedlíků, její dědeček byl starostou. Karel Kramář byl jediným přeživším z pěti dětí svých rodičů. Rodiče se upjali na jeho budoucí kariéru a spolu s ním rozhodli pro studium v Praze. V šestnácti letech Karel Kramář opustil domov a studoval na reálném gymnasiu v Praze na Malé Straně, bydlel v podnájmu na Hradčanech. V roce 1871 začal svá studia na malostranském gymnáziu, které v tehdejší době mělo dobrou vlasteneckou pověst. Od primy až do oktávy studoval s vyznamenáním, učil se jazykům, hrál na piáno a housle, kreslil a maloval. Tento širší zájem o jazyky a kulturu v mladých, studentských letech provázel Dr. Kramáře po celý život. V červnu 1879 maturoval s vyznamenáním a po prázdninách na podzim téhož roku odjel do Berlína, kde se dal zapsat na právnické fakultě, ale v letním semestru již studoval na univerzitě ve Štrasburku. Na podzim 1880 byl zapsán jako posluchač práv na pražské univerzitě, kde se účastnil velmi živě tehdejšího studentského národního života. Dne 24. dubna 1881 se stal doktorem práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po dokončení právnických studií se nemusel živit prací a připravoval se na kariéru vysokoškolského pedagoga, proto se vypravil na další studia do ciziny. Nejdříve studoval národní hospodářství na berlínské univerzitě u prof. Adolfa Wagnera, jednoho z tzv. „katedrových socialistů” a odborníka finanční vědy a ještě týž rok se dal zapsat na pařížské svob...

Více od autora