Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.