Alois Volkman
K prahu domova : mému Litovelsku

1998 | Nakladatelství Městský klub

Komentovaný soubor starých předpovědí a věšteb týkajících se příchodu třetího tisíciletí, včetně tzv. Sibylských věšteb. Komentovaný soubor starých předpovědí a věšteb týkajících se příchodu třetího tisíciletí, včetně tzv. Sibylských věšteb.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Velmi dobrý

PODPIS

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý obsahuje podpis či autorskou dedikaci
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	55
Jazyk:	česky
ISBN10:	8023828606
ISBN:	9788023828603
Vydáno v:	Litovel
Vystaveno:	16. 4. 2019 12:42
Číslo položky:	59257

O autorovi

Alois Volkman

Alois Volkman je český lékař a básník. Narodil se 18. září 1937 v Chudobíně u Olomouce. Po maturitě na gymnáziu v Litovli absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci . V témže roce nastoupil do OÚNZ v Kladně, kde působil jako internista a vedoucí lékař oddělení zdravotní výchovy. Od roku 1968 přešel na venkovský obvod v kraji pod Budčí jako praktický lékař. Byl přítelem i osobním lékařem Jaroslava Seiferta. Básník a lékař Alois Volkman pochází z rodiny kněze Cirkve československé husitske. Výchova k viře společně s přirodnimi krásami rodné Hané se trvale vryly do jeho duše a ovlivnily ho při psaní poezie. Láska k poezii ho svedla dobromady i s českým básníkem Jaroslavem Seifertem. Narodil se v roce 1937 v Chudobině u Litovle na faře Cirkve československé husitské. „Chudobin má velmi zajimavou polohu. Pospolehnut o posledni výběžky Drahanské vrchoviny je zahledeny do Hanáckých rovin až k vrchum Hostýnským a Jesenikům. To bylo mé klukovské Eldorádo," řiká.„A jestliže plati, jak píše Thomas Hardy, že velikost života nespočívá ve vnějších okázalostech, nýbrž ve vnitmich prožiteich, kdy vnímavý venkovan žije plnějším a dramatičtější životem než král s hroší kůži," pak přesně takový život jsem prožíval do svých pětadvaceti let na rodné Hané,“ popisuje charismatický lékař. Život mu však připravil několik nástrah. Ve třech letech onemocnel dětskou obmou, po niž mu zůstala postižená levá noha. „Postupem let jsem si musel zvykat na svůj handicap a smiřovat se s tím, že nemohu všechno jako druzi," řiká. „Naučil jsem se však nelitovat toho, co je mi odepřeno, pokud možno to nevnímat a naopak orientovat se a vážit si všeho, co mohu, co je mi dopřáno a tím si svou životní situaci kompenzovat,“ pokračuje. Kromě tělesného handicapu však musel překonávat i mnohem vic. „Dostat se s mým kádrovým profilem na Gymnázium Jana Opletala v Litovli a později na Lékařskou fakultu Palackého univerzity v Olomouci, byl téměř na...

Více od autora