Ladislav Klíma
Jsem absolutní vůle

1991 | Nakladatelství Trigon

2. vydání ; Praha 1991, Trigon, edice Rubín; nově vysazené č. s. 30 s připojenou ediční poznámkou Vladislava Zadrobílka , ilustrace Vladimír Kokolia.

a) V.Z.: Duše v skupenství plamenném /9/
b) Jsem absolutní vůle /13/
c) Trvání po smrti /37/
d) Smrt - sen /53/
e) Bouře se přehnala /65/
f) Delend… /77/
g) Edgar /95/ 2. vydání ; Praha 1991, Trigon, edice Rubín; nově vysazené č. s. 30 s připojenou ediční poznámkou Vladislava Zadrobílka , ilustrace Vladimír Kokolia.

a) V.Z.: Duše v skupenství plamenném /9/…>b) Jsem absolutní vůle /13/
c) Trvání po smrti /37/
d) Smrt - sen /53/
e) Bouře se přehnala /65/
f) Delend /77/
g) Edgar /95/

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	114
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085320029
ISBN:	9788085320022
Ilustrátor:	Vladimír Kokolia
Editor:	Vladimír Kuncitr
Edice:	Rubín
Vydání:	První nesamizdatové knižní vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 2. 2024 14:43
Číslo položky:	748280

O autorovi

Ladislav Klíma

Ladislav Klíma byl český prozaik, dramatik a básník, ale především filosof. Narodil se v Domažlicích v rodině vyučeného mlynáře, který se však místo tohoto povolání živil jako úředník v advokátní kanceláři. Klíma, od mládí zaujatý filosofií, chodil až do roku 1895 na místní gymnázium, ale v lednu toho roku byl vyloučen za hanlivý výrok o habsburské monarchii Přestoupil tedy na gymnázium do chorvatského Záhřebu, ale ani to nedokončil a roku 1904 odjel do Prahy, kde se usadil, vedl samotářský život a začal přispívat do časopisů, např. v letech 1919–21 do Tribuny a v roce 1925 do Práva lidu. Kritizoval pozitivismus a pohrdal univerzitním akademismem. Protože neměl občanské povolání, žil jednak z dědictví po příbuzných, jednak z drobných příspěvků od přátel, mezi něž patřil i básník Otokar Březina. Jeho filosofie se zakládala na solipsismu a egodeismu společně s voluntarismem a ludibrionismem . Ze světových filosofů byl ovlivněn zejména Georgem Berkeleym , Arthurem Schopenhauerem a Friedrichem Nietzschem. Od promýšlení jejich myšlenek dospěl až k přesvědčení o absolutní bezcennosti logiky, což znamenalo absolutní primát osvobozeného subjektu, jenž se tak stává svrchovaným – všemohoucím božstvem. Toto božstvo není určováno žádnou pravdou, ale naopak samo určuje, co je a co není pravda. Tímto božským subjektem se pak cítil být sám Klíma. Myslet Boha a být Bohem, to je nejvlastnější centrum Klímovy filosofie. Stav, kdy se vciťuje do pozice Boha pojmenovává egodeismus nebo deoesence . Svět pak vypadá jako nevinná hříčka jeho absolutní vůle, odtud pramení tzv. ludibrionismus, neb je známo, že si hraje (lu...

Více od autora