Vláďa Zíka
Jirka se nebojí : román statečného chlapce

1941 | Nakladatelství I.L. Kober

Román statečného chlapce.
Jirka se skutečně nebojí. Nejenom kluků z Ránova, nejenom tmy, nýbrž a to především života. Narodil se v chudé dřevařské chalupě. Sudičky mu daly do vínku touhu po dálkách a výškách. Babiččiny pohádky mu ukázaly svět hrdinů, jdou na nejvyšší vrcholky světa. Od malička miluje stroje. Touží p…o nich. Sní o pohádkovém voze, který by jezdil bez benzínu, bez nafty, bez obvyklého motoru jakéhokoli typu. Aby mohl studovat, šlape denně mnoho hodin do Rakovníka, poněvadž jinak by ho tatínek na studiích nemohl udržet. Prožije strašnou sněhovou bouři, kdy kolem něho praská a duní lámaný les. Jeho tatínek klesne pod padlým stromem. Je z něho mrzák, kde jsou Jirkovi studie. Musí pracovat, aby pomáhal mamince. A přece studuje. Nebojí se, vystuduje reálku při tvrdé dřevařské práci jako privatista. V dálce vidí vrcholky hor života, vidí svůj vůz. Budete se zatajeným dechem sledovat jeho zápas. Vyhraje, dojde? Chce a věří. Dozvíte se, jak se vrhl pro kamaráda na bortící se led. Budete ho obdivovat, až vnikne do zřícené věže, aby zachránil jiného kamaráda. A nejvíce budete jistě obdivovat jeho vytrvalou, odhodlanou cestu k cíli. Dojde, jeho vozidlo, sbírající sílu ze vzduchu, lapající neviditelné radiové vlny, přece jen vyjede. Ani úklad ničemného člověka ho nezastaví. A to vše jen proto, že se Jirka nebojí, že plní vždy svoje povinnosti, že věří, že je zkrátka muž. Román statečného chlapce.
Jirka se skutečně nebojí. Nejenom kluků z Ránova, nejenom tmy, nýbrž a to především života. Narodil se v chudé dřevařské chalupě. Sudičky mu daly do vínku touhu po dálkách… a výškách. Babiččiny pohádky mu ukázaly svět hrdinů, jdou na nejvyšší vrcholky světa. Od malička miluje stroje. Touží po nich. Sní o pohádkovém voze, který by jezdil bez benzínu, bez nafty, bez obvyklého motoru jakéhokoli typu. Aby mohl studovat, šlape denně mnoho hodin do Rakovníka, poněvadž jinak by ho tatínek na studiích nemohl udržet. Prožije strašnou sněhovou bouři, kdy kolem něho praská a duní lámaný les. Jeho tatínek klesne pod padlým stromem. Je z něho mrzák, kde jsou Jirkovi studie. Musí pracovat, aby pomáhal mamince. A přece studuje. Nebojí se, vystuduje reálku při tvrdé dřevařské práci jako privatista. V dálce vidí vrcholky hor života, vidí svůj vůz. Budete se zatajeným dechem sledovat jeho zápas. Vyhraje, dojde? Chce a věří. Dozvíte se, jak se vrhl pro kamaráda na bortící se led. Budete ho obdivovat, až vnikne do zřícené věže, aby zachránil jiného kamaráda. A nejvíce budete jistě obdivovat jeho vytrvalou, odhodlanou cestu k cíli. Dojde, jeho vozidlo, sbírající sílu ze vzduchu, lapající neviditelné radiové vlny, přece jen vyjede. Ani úklad ničemného člověka ho nezastaví. A to vše jen proto, že se Jirka nebojí, že plní vždy svoje povinnosti, že věří, že je zkrátka muž.

Stav

Dobrý

desky s fleky

Skladem pro e-shop Odešleme do 28. 7.

O knize

Stav:	Dobrý, desky s fleky
Vazba:	pevná
Počet stran:	195
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Otakar Štembera
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 6. 2026 11:7
Číslo položky:	1774291

O autorovi

Vláďa Zíka

Vladimír Watzke byl český spisovatel. Byl autorem desítek knížek různých žánrů, zejména dívčích a humoristických románků. Užíval různé pseudonymy, především Vláďa Zíka. Podepisoval se Vladimír Vacke-Zíka. Spisovatel Vladimir Watzke a malíř Josef Vacke byli bratři. Oba byli potomky Karla Watzka a Anny Zykové. Pár měl společně tři děti; Vladimír Watzke se narodil v roce 1900, Karel Watzke se narodil roku 1902 a Josef Watzke se narodil v roce 1907. Vladimír Watzke vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci. Kvůli přivýdělku začal v polovině třicátých let psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Mimo hlavního Vláďa Zíka také Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Georg Bobbin či Eva Chválová. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní. Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty.

Více od autora