Aleksandr Isajevič Solženicyn
Jeden den Ivana Děnisoviče

1963 | Nakladatelství politické literatury NPL

Dnes již legendární novelu Jeden den Ivana Děnisoviče autor promýšlel v Ekibastuzském pracovním lágru v zimě 1950–51 a její původní název zněl Šč-854 – Jeden den jednoho mukla. Postavu Ivana Děnisoviče vytvořil Solženicyn podle vojína Šuchova, který s ním bojoval za sovětsko-německé války, a podle vlastních zkušeností …v lágru, kde pracoval jako zedník. Usnesení o uveřejnění novely bylo schváleno na politbyru ÚV KSSS v říjnu 1962 na osobní nátlak Chruščovův. Novela vyšla v časopisu Novyj mir v roce 1962, brzy nato začala vycházet ve statisícových nákladech. V roce 1971 vydalo sovětské vedení tajnou instrukci, na jejímž základě byly výtisky knihy vyřazeny z knihoven a zlikvidovány. Moldavan utíká jak malá myš, hlavu má vraženou mezi ramena. „Stát!“ křičí strážný. A zapisuje si K-460. „Kdes byl?“ A už jde na něho a otáčí pušku pažbou kupředu. Z davu všichni křičí: „Svině! Chcíplotino! Hajzle!“ Ale někteří ztichli ihned, jakmile seržant začal obracet pušku. Chlap ani nemuká, hlavu má sehnutou, couvá před strážným. Zástupce z dvaatřicítky vystoupil z řady: „Zalezl si dobytek na lešení, schovával se tam přede mnou, pak se tam zahřál a usnul.“ A bác ho pěstí za krk! A bác ho do týla! Tím ho odehnal od strážného. Moldavan ucouvl, ale hned proti němu vyskočil Maďar, taky z dvaatřicítky, a kop ho do zadnice! A ještě jednou! Tohle je, kamaráde, jinší kafe než dělat špiona. Dělat špiona, to dokáže každý pitomec. Takový špion si žije, ručičky si nezašpiní a je mu veselo. Ale zkus to odkroutit si v kárném deset tvrdých s krumpáčem a lopatou! Strážný nechal pušku klesnout. A velitel eskorty řve: „Od-stoupit od vrat! Po pěti ná-stup!“ Potvory, zas budou počítat! Jaképak teď počítání, když je to stejně jasné? Chlapi začali hučet. Všechen vztek se teď od Moldavana obrátil proti eskortě. Chlapi hučí a nehýbají se od vrat. Dnes již legendární novelu Jeden den Ivana Děnisoviče autor promýšlel v Ekibastuzském pracovním lágru v zimě 1950–51 a její původní název zněl Šč-854 – Jeden den jednoho mukla. Postavu Ivana Děnisovič…e vytvořil Solženicyn podle vojína Šuchova, který s ním bojoval za sovětsko-německé války, a podle vlastních zkušeností v lágru, kde pracoval jako zedník. Usnesení o uveřejnění novely bylo schváleno na politbyru ÚV KSSS v říjnu 1962 na osobní nátlak Chruščovův. Novela vyšla v časopisu Novyj mir v roce 1962, brzy nato začala vycházet ve statisícových nákladech. V roce 1971 vydalo sovětské vedení tajnou instrukci, na jejímž základě byly výtisky knihy vyřazeny z knihoven a zlikvidovány. Moldavan utíká jak malá myš, hlavu má vraženou mezi ramena. „Stát!“ křičí strážný. A zapisuje si K-460. „Kdes byl?“ A už jde na něho a otáčí pušku pažbou kupředu. Z davu všichni křičí: „Svině! Chcíplotino! Hajzle!“ Ale někteří ztichli ihned, jakmile seržant začal obracet pušku. Chlap ani nemuká, hlavu má sehnutou, couvá před strážným. Zástupce z dvaatřicítky vystoupil z řady: „Zalezl si dobytek na lešení, schovával se tam přede mnou, pak se tam zahřál a usnul.“ A bác ho pěstí za krk! A bác ho do týla! Tím ho odehnal od strážného. Moldavan ucouvl, ale hned proti němu vyskočil Maďar, taky z dvaatřicítky, a kop ho do zadnice! A ještě jednou! Tohle je, kamaráde, jinší kafe než dělat špiona. Dělat špiona, to dokáže každý pitomec. Takový špion si žije, ručičky si nezašpiní a je mu veselo. Ale zkus to odkroutit si v kárném deset tvrdých s krumpáčem a lopatou! Strážný nechal pušku klesnout. A velitel eskorty řve: „Od-stoupit od vrat! Po pěti ná-stup!“ Potvory, zas budou počítat! Jaképak teď počítání, když je to stejně jasné? Chlapi začali hučet. Všechen vztek se teď od Moldavana obrátil proti eskortě. Chlapi hučí a nehýbají se od vrat.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	87 , 7 nečíslovaných listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Překladatel:	Sergej Machonin
Vydání:	Vydání I.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 4. 2026 9:47
Číslo položky:	1683867

O autorovi

Aleksandr Isajevič Solženicyn

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.

Více od autora