Jiří Tywoniak
Janovický zámek v kulturních dějinách

Jiří Tywoniak

Jiří Tywoniak byl český historik, archivář a vlastivědný pracovník. Ve svých publikacích a studiích se zabýval historií regionu Podblanicka a Benešovska. Většina jeho profesního působení je spojena s benešovskou pobočkou Státního oblastního archivu v Praze. Tywoniakův otec František pracoval v Lounech jako inspektor státních drah. Zemřel v roce 1919, o rodinu – dvě starší sestry a Jiřího – se starala matka. Rodina se několikrát stěhovala; v roce 1930 se Tywoniakovi usadili v Benešově, kde Jiří studoval na tamním gymnáziu. Po maturitě v roce 1938 se zapsal na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po uzavření vysokých škol byl v roce 1943 totálně nasazen. Nejprve pracoval v továrně na střelivo ve Vlašimi, později v Benešově na pracovním úřadu. Po válce přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium historie zakončil v roce 1947, o čtyři roky později obhájil doktorskou disertaci s názvem Počátky průmyslové velkovýroby na Podblanicku. V roce 1949 se Jiří Tywoniak oženil. Vzal si Janu Bouškovou, stejně jako on učitelku. V průběhu let 1951–1957 se jim narodily děti Olga, Jiří a Jan. Tywoniakovým prvním zaměstnáním od roku 1947 bylo místo profesora dějepisu a zeměpisu na Státním reálném gymnáziu v Sedlčanech. Ještě během svého působení na škole obnovil Tywoniak Okresní muzeum v Sedlčanech a do roku 1956 působil jako jeho správce. Zároveň se stal okresním konzervátorem státní památkové péče. V této funkci zachránil množství vzácných knihovních a archivních souborů, kterým hrozila zkáza. Na konci dubna 1956 Tywoniak své pedagogické působení ukončil. Jednak mu nevyhovovalo každodenní dojíždění z bydliště v Benešově, jednak viděl své životní poslání ve vědecké a vlastivědné práci, což mu výuka neumožňovala. Zásadním, i když patrně nepublikovaným, důvodem byl ovšem nepolevující tlak na vstup do „strany“ . Na začátku května 1956 nastoupil Tywoniak do nově zřízené pobočky Státního oblastního arc...