Karel Srp
Jan Zrzavý - Božská hra

2012 | Nakladatelství Galerie výtvarného umění Arbor vitae

Jan Zrzavý patří k nejdůležitějším osobnostem českého umění 20. století. Obrovský umělecký odkaz, jejž Zrzavý zanechal, lze pojmout nejrůznějšími způsoby. Byl členem důležitých uměleckých skupin a uměleckých spolků, vnitřní osudy jeho práce se ale odehrávaly mimo ně; jeho práci nelze členit ani podle životních událost…í, ani podle míst, která na něj zapůsobila a podstatně usměrnila jeho projev. Mnohem přijatelnější je soustředit se na sledování provázaných a proplétajících se témat, k nimž se dlouhodobě přibližoval, nebo k nimž se naopak po mnoha desetiletích navracel, když se domníval, že našel ten nejvhodnější způsob jejich vyjádření.

Rozvrstvení monografie vyplývá proto z charakteru Zrzavého práce a sleduje nosné oblasti jeho zájmu: Téma tváře, jímž se Zrzavý zabýval na raných i na pozdních Vlastních podobiznách. Tvář pro něj znamenala setkání se sebou samým, s někým blízkým nebo s někým, komu by chtěl být nablízku, ať to byl Kristus nebo Julius Zeyer. Melancholii, již Zrzavý v sobě velmi záhy rozpoznal jako ústřední životní pocit. Často bývá pod pojem melancholie shrnována celá Zrzavého tvorba. Podobenství zobecněné do známých námětů, týkajících se pokory, pomoci bližnímu a milosti. Zrzavý se však pohyboval od samého počátku ve významových polaritách. Současně se ztišením a meditací se v jeho práci projevovala i opačná poloha, vyjevující uvolněnou sexualitu, pud smrti a nevázanou rozkoš. Z výtvarných vzorů nelze opomenout autorův osobní kult Leonarda. Zrzavý měl silný vztah k literatuře. Měl vyhraněný smysl pro postižení příběhů, jejichž vnitřní rozměr dokázal ve svých kresbách zachytit.

Zrzavého práce se od samého počátku rozvíjela ve dvou liniích – figurální a krajinářské, které se vzájemně příliš neprolínají. Do svých krajin jen výjimečně zapojoval postavu. Šlo mu především o místa, jejichž rozmanitý charakter ho oslovoval. V závěru svého dlouhého, umělecky neobyčejně plodného života se tudíž Zrzavý vrátil k vlastním počátkům evropského umění , k nimž se odvolávali všichni jeho oblíbení autoři. Tato práce traktovaná do kratších textů podává plastickou podobiznu Jana Zrzavého, prostou zjednodušení, kniha je klíčem k pochopení jeho díla i duše. Jan Zrzavý patří k nejdůležitějším osobnostem českého umění 20. století. Obrovský umělecký odkaz, jejž Zrzavý zanechal, lze pojmout nejrůznějšími způsoby. Byl členem důležitých uměleckých skupin a um…ěleckých spolků, vnitřní osudy jeho práce se ale odehrávaly mimo ně; jeho práci nelze členit ani podle životních událostí, ani podle míst, která na něj zapůsobila a podstatně usměrnila jeho projev. Mnohem přijatelnější je soustředit se na sledování provázaných a proplétajících se témat, k nimž se dlouhodobě přibližoval, nebo k nimž se naopak po mnoha desetiletích navracel, když se domníval, že našel ten nejvhodnější způsob jejich vyjádření.

Rozvrstvení monografie vyplývá proto z charakteru Zrzavého práce a sleduje nosné oblasti jeho zájmu: Téma tváře, jímž se Zrzavý zabýval na raných i na pozdních Vlastních podobiznách. Tvář pro něj znamenala setkání se sebou samým, s někým blízkým nebo s někým, komu by chtěl být nablízku, ať to byl Kristus nebo Julius Zeyer. Melancholii, již Zrzavý v sobě velmi záhy rozpoznal jako ústřední životní pocit. Často bývá pod pojem melancholie shrnována celá Zrzavého tvorba. Podobenství zobecněné do známých námětů, týkajících se pokory, pomoci bližnímu a milosti. Zrzavý se však pohyboval od samého počátku ve významových polaritách. Současně se ztišením a meditací se v jeho práci projevovala i opačná poloha, vyjevující uvolněnou sexualitu, pud smrti a nevázanou rozkoš. Z výtvarných vzorů nelze opomenout autorův osobní kult Leonarda. Zrzavý měl silný vztah k literatuře. Měl vyhraněný smysl pro postižení příběhů, jejichž vnitřní rozměr dokázal ve svých kresbách zachytit.

Zrzavého práce se od samého počátku rozvíjela ve dvou liniích – figurální a krajinářské, které se vzájemně příliš neprolínají. Do svých krajin jen výjimečně zapojoval postavu. Šlo mu především o místa, jejichž rozmanitý charakter ho oslovoval. V závěru svého dlouhého, umělecky neobyčejně plodného života se tudíž Zrzavý vrátil k vlastním počátkům evropského umění , k nimž se odvolávali všichni jeho oblíbení autoři. Tato práce traktovaná do kratších textů podává plastickou podobiznu Jana Zrzavého, prostou zjednodušení, kniha je klíčem k pochopení jeho díla i duše.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

jen minimální oděrky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, jen minimální oděrky
Vazba:	pevná
Počet stran:	331
Jazyk:	česky
ISBN10:	807467021X
ISBN:	9788074670213
Ilustrátor:	Jan Zrzavý
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	V Řevnicích
Vystaveno:	28. 10. 2022 15:7
Číslo položky:	428303

O autorovi

Karel Srp

Narodil se 20. února 1958. Vystudoval Dějiny umění na FF UK. Angažoval se v Jazzové sekci, kterou vedl jeho otec Karel Srp. V roce 1988 nastoupil do Galerie hl. m. Prahy; pracoval v ní jako kurátor. Od jara 2005 do jara 2007 na základě vítězství v konkurzu galerii vedl, pak jej radní Milan Richter odvolal kvůli nesouhlasu s tím, jak Srp smluvně zajistil restaurování pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Srp se vrátil na místo kurátora. V červenci 2008 mu byla předložena výpověď. Podílel se například na těchto knihách či výstavách: Václav Boštík , Aventinská mansarda , Karel Teige , Český surrealismus 1929–1953 , Toyen , Emila Medková , Jan Zrzavý , Rudolf Kremlička , Karel Malich , Jindřich Štyrský .

Více od autora