Ladislav Dvořák
Jak si hrají tátové

1964 | Státní nakladatelství dětské knihy

Tátové si ovšem už moc neumějí hrát; dětem je k smíchu, jak nešikovně si hrají.
Zato však práce tátů stojí za pozorování, jejich řemesla jsou zajímavá a leckteré vypadá jako docela pěkná hra.
O tom, o dětech i o jejich tátech, o světě, kde tátové stavějí domy pro děti a děti mosty z kostek anebo překrásné větrné …zámky pro táty, napsal básník tuto knížku. Tátové si ovšem už moc neumějí hrát; dětem je k smíchu, jak nešikovně si hrají.
Zato však práce tátů stojí za pozorování, jejich řemesla jsou zajímavá a leckteré vypadá jako docela pěkná hra.
O …tom, o dětech i o jejich tátech, o světě, kde tátové stavějí domy pro děti a děti mosty z kostek anebo překrásné větrné zámky pro táty, napsal básník tuto knížku.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	[60]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdeněk Krejčí
Edice:	17. svazek ed. 17. svazek ed. Jiskřičky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 11. 2025 11:25
Číslo položky:	1459541

O autorovi

Ladislav Dvořák

Básník a prozaik.Jeho věcné arytmické básně jsou protipolem budovatelské lyriky. Narodil se 1.12.1920 v Krásněvsi u Velkého Meziříčí, zemřel 22.6.1983 v Rokycanech. Pochází z početné rodiny vesnického kováře. Měl se vyučit strojním zámečníkem, ale po rozdílové zkoušce nastoupil ve školním roce 1937/38 do tercie reálného gymnázia ve Velkém Meziříčí; od sexty zde studoval jako privatista. Maturoval 1943, poté byl krátce totálně nasazen v Technische Nothilfe a do 1945 v továrně Avia Letňany; v květnu 1945 se účastnil pražského povstání. Po válce začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a filozofii, později srovnávací literatury. Po politických prověrkách 1948 byl ze studia vyloučen. 1948 krátce působil v propagačním oddělení deníku Práce a do ledna 1949 vykonával dvouměsíční vojenskou službu v Jindřichově Hradci. Poté byl pomocným dělníkem v Motorletu Jinonice a stavebním podniku Posista, Československé stavební závody v Praze. 1950 byl zaměstnán jako sortimentář v pražských antikvariátech podniku Orbis, ale již 1951 se v rámci akce „77 tisíc“ musel vrátit do továrny a až do roku 1956 pracoval jako zaškolený zámečník v závodě Rudý Letov v Praze-Letňanech. 1956–66 působil ve funkci technického úředníka v národním podniku Potrubí, poté do 1968 v propagaci nakladatelství Orbis, jako redaktor Horizontu, nakladatelství Socialistické akademie a konečně jako asistent a odborný pracovník v Slovanské knihovně v Praze . Po podepsání Charty 77 byl propuštěn. Živil se jako dělník v závodě na protetické přístroje a v papírnách, v Ústavu sér a očkovacích látek, byl korektorem v deníku Mladá fronta. První básně otiskl v týdeníku Velkomeziříčsko a v Kytici . Sazba jeho první sbírky byla 1948 rozmetána a některé její básně vyšly 1952 jako bibliofilie pod názvem Kterési noci. Dvořák přispíval do časopisů: Kritický měsíčník, Akord, od 1956 Červený...

Více od autora