François Villon
Já, François Villon + SP deska

1964 | Nakladatelství Československý spisovatel

Villonovy verše v sobě skrývají několik základních témat a motivů: především zde na jedné straně nacházíme satirický a burlekní charakter jeho poezie, v níž ožívá svět pařízských krčem a paláců nebo jsou tu také s nadhledem a ironií popsána autorova milostná dobrodružství a zklamání. Na straně druhé však Villon promíta…l do těchto slok i své trpké životní zkušenosti, v nichž sám sebe líčil jako člověka vnitřně rozpolceného, který krutost a výbuchy hněvu rychle střídá s hlubokým náboženským přesvědčením. Vysmíval se třeba váženým a ctěným osobnostem nebo provokoval strážce veřejného pořádku, avšak vzápěti tuto svou kritiku doplnil pocity deklasovaného jedince, pro něhož není ve společnosti uplatnění. Právě vylíčením vniřních rozporů a také meditacemi o smrti překračují Villonovy básně středověké tradice a rázem řadí autora mezi velké francouzské lyriky. Villonovy verše v sobě skrývají několik základních témat a motivů: především zde na jedné straně nacházíme satirický a burlekní charakter jeho poezie, v níž ožívá svět pařízských krčem a paláců nebo j…sou tu také s nadhledem a ironií popsána autorova milostná dobrodružství a zklamání. Na straně druhé však Villon promítal do těchto slok i své trpké životní zkušenosti, v nichž sám sebe líčil jako člověka vnitřně rozpolceného, který krutost a výbuchy hněvu rychle střídá s hlubokým náboženským přesvědčením. Vysmíval se třeba váženým a ctěným osobnostem nebo provokoval strážce veřejného pořádku, avšak vzápěti tuto svou kritiku doplnil pocity deklasovaného jedince, pro něhož není ve společnosti uplatnění. Právě vylíčením vniřních rozporů a také meditacemi o smrti překračují Villonovy básně středověké tradice a rázem řadí autora mezi velké francouzské lyriky.

Stav

Dobrý

zašlé desky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	132
Jazyk:	česky
Překladatel:	Otokar Fischer
Edice:	Klub přátel poezie. Základní řada
Vydání:	Klub přátel poezie. Základní řada
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 6. 2022 15:36
Číslo položky:	349132

O autorovi

François Villon

François Villon byl francouzský básník. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges . Vyrůstal v chudobě, později se jej ale ujal bohatý kněz Guillaume de Villon, který jej poslal na studia na pařížskou Sorbonnu. V roce 1449 se stal bakalářem a roku 1452 mistrem. Místo vzdělání nakonec zvolil bohémský způsob života. Byl zapojen do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita. Za svou činnost byl několikrát odsouzen – 1460, 1461, 1462. Vždy se mu pomocí výše postavených přátel podařilo dostat na svobodu. Dopustil se také loupení, výtržnictví, násilných činů a dokonce v roce 1455 i vraždy kněze, za kterou byl odsouzen k trestu smrti, během čekání na výkon napsal podstatnou část Testamentů. Nakonec byl amnestován, nicméně byl vyhoštěn z Paříže na dobu deseti let a od té doby o něm není nic známo. Verše psal pod pseudonymem Vaillant. Francouzskou poezii vyvedl ze starých forem a témat. Známé jsou např. jeho balady, pozůstávající ze čtyř slok, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů. Tato forma se po něm nazývá villonská balada. O první kompletní překlad jeho veršů do češtiny se postaral Otokar Fischer . Jeho verše jsou drsné, působí starobyle. Další kompletní překlad vytvořila Jarmila Loukotková , která Villonovy verše modernizuje. Oproti Fischerovi měla k dispozici více historických faktů a některé nově objevené básně. Bývá také označován za prvního prokletého básníka a prvního moderního básníka. Ve svém díle mísí vysoký a nízký styl. Vysoký styl obsahuje prvky dvorské poezie, nízký styl má obhroublý až vulgární obsah. Často se setkáme s ironií a výsměchem. Villon se vysmívá společnosti, smrti, a dokonce své vlastní chudobě. Jeho výsměch...

Více od autora