Hana Benešová, Alena Bahníková, Ludmila Ehrenbergerová
Italština

1988 | Státní pedagogické nakladatelství

Autorky, které mají bohaté pedagogické zkušenosti z výuky italštiny na středních, vysokých i jazykových školách, vysvětlují jednotlivé mluvnické jevy přehledně a srozumitelně, dokládají je množstvím příkladů a nabízejí jejich procvičení v celé řadě rozmanitých a zábavných cvičení. Další cvičení usnadňují zvládnutí slov…ní zásoby a nácvik komunikativních schopností. Uživatele bezesporu zaujmou i texty zařazené do učebnice zprostředkovávající italské reálie různými formami a četné autentické materiály. Autorky, které mají bohaté pedagogické zkušenosti z výuky italštiny na středních, vysokých i jazykových školách, vysvětlují jednotlivé mluvnické jevy přehledně a srozumitelně, dokládají je množstvím p…říkladů a nabízejí jejich procvičení v celé řadě rozmanitých a zábavných cvičení. Další cvičení usnadňují zvládnutí slovní zásoby a nácvik komunikativních schopností. Uživatele bezesporu zaujmou i texty zařazené do učebnice zprostředkovávající italské reálie různými formami a četné autentické materiály.

Stav

Dobrý

odřené rohy, jen minimální oděrky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, odřené rohy, jen minimální oděrky
Vazba:	pevná
Počet stran:	572 s., rejstř
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Miroslav Barták
Edice:	Jazykové učebnice pro veřejnost
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 12. 2023 11:43
Číslo položky:	720413

O autorech

Hana Benešová

Hana Benešová byla manželka druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Se svým budoucím manželem se Anna Vlčková seznámila prostřednictvím přátel v Paříži. Společně tam navštěvovali přednášky francouzštiny, historie a literatury na Sorbonně. Po zasnoubení v květnu 1906 si Anna změnila jméno na Hana, protože jméno Anna prý Benešovi připomínalo zklamanou lásku z mládí. Také Beneš si změnil jméno: místo původního Eduard si začal říkat Edvard. Svatba proběhla na podzim 1909. V matrice jsou křestní jména snoubenců zapsána ještě jako Eduard a Anna. Hana Benešová byla svému manželovi oporou, starala se mu o domácnost a také plnila úlohu jakési sekretářky. Během první světové války se oba manželé zapojili do odboje. Po odchodu Beneše do exilu v září 1915 čelila Hana Benešová spolu s dvorním radou Václavem Oličem obvinění z přechovávání spisů Tomáše Garrigue Masaryka a strávila kvůli manželovým politickým aktivitám v zahraničí celkem jedenáct měsíců ve vězení. S manželem se neviděli více než tři roky a znovu se setkali až na začátku roku 1919. Benešovi se v té době museli smířit s tím, že zřejmě nikdy nebudou mít děti. Jediné těhotenství paní Hany skončilo potratem. Během první republiky vstoupila do povědomí jako vzdělaná a okouzlující manželka ministra zahraničí a posléze prezidenta republiky. Během druhé světové války pracovala pro Mezinárodní červený kříž a po roce 1945 se stala předsedkyní jeho československé pobočky. Vzhledem ke špatnému psychickému stavu paní Charlotty Masarykové to byla až Hana Benešová, která vytvořila představu o československé první dámě. Do komunistického puče v únoru 1948 prožívala první dáma své nejlepší roky. Paní Benešovou národ miloval a uznával ji. Vývoj od nastoupení prezidentského úřadu v roce 1935 a zejména po roce 1945 však stál Edvarda Beneše mnoho sil, za což zaplatil postupným zhoršováním svého zdravotního stavu....

Více od autora

Alena Bahníková

Alena Bahníková je česká překladatelka z italštiny a autorka učebnice italštiny. Otec Václav Bahník byl překladatel italské a antické literatury. Střední školu absolvovala v rodném Liberci. Studovala italštinu, francouzštinu a češtinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy .Po absolutoriu začala učit italštinu a francouzštinu v Jazykové škole Praha, učí tam dodnes. Je autorkou a spoluautorkou učebnic italštiny. V roce 1976 se podílela na založení ineditního spolku Societas Incognitorum Eruditorum II . Od května 1976 do prosince 1988 vydávali , strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum. Do Act přispívala především překlady z italštiny a francouzštiny, recenzemi nové italské beletrie, též cestopisnými črtami. V roce 1991 obdržela od I.D.I. cenu Angela Maria Ripellina Po listopadu 1998 začala učit též na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, učí zde dodnes.

Více od autora