Tradiční znalosti endokrinní funkce a orgánového původu polypeptidových hormonů byly postupně obohaceny novějšími poznatky - k jejich expresi dochází i v jiných orgánech a tkáních, kde tyto hormony nebo jejich různé molekulární formy vystupují v řadě dalších funkcí, a to jako neuropeptidy, mediátory, autokrinní či parakrinní působky.

Molekulární endokrinologie více než dvě desítky let prožívá to, co je možno téměř bez nadsázky označit jako dobrodružství poznání. Jen namátkou lze uvést, že například ACTH se tvoří na synapsích či v lymfocytech, cholecystokinin patří k výrazně zastoupeným peptidům v mozku, systém renin-angiotenzin je lokalizován také v hypofyzární tkáni a že přítomnost (vzácněji i funkce) téměř všech hormonů GIT byla prokázána v hypotalamo-pituitárním systému. Již řadu let je známo, že rovněž gastrin je přítomen v hypofyzární tkáni v podobě různě vyzrálých (posttranslačně zpracovaných) produktů z výchozího prekurzoru, preprogastrinu, a to zejména v buňkách tvořících ACTH.

Soubor prací v tomto knižním vydání ukazuje na možnost tvorby i finálních, biologicky aktivních forem gastrinů v hypofýze, přináší kritické stanovisko k otázce, zda se gastrin, prokázaný v lidských tumorech hypofýzy, může secernovat do krevního oběhu, a konečně přináší originální doklady o korelaci ACTH a gastrinu v hypofýze. Jejich funkční vztah z toho zatím neplyne, ale sugestivní otázka či další pracovní hypotéza ano.