Barbora Markéta Eliášová
Huria hledá cestu do nebe : příhody novozélandského děvčátka

1947 | Nakladatelství F. Kosek

Příhody novozélandského děvčátka. Huria byla 6 leté děvčátko a patřila k domorodému kmeni Maoriů, otec se staral více o chlapce - její sourozence a tak Huria byla oddána jen své mamince, její náhlá smrt způsobila Hurie nevýslovné hoře. Jednou ji uklidnil misionář, že maminka je v nebi a tu se Huria odhodlala k pouti do… nebe, kde chtěla maminku najít. Malou lodičkou se vydala na cesty, kde nakonec našla druhou maminku, stejně milou a laskavou jako byla její vlastní, tomu však předcházelo nejedno dobrodružství.. Příhody novozélandského děvčátka. Huria byla 6 leté děvčátko a patřila k domorodému kmeni Maoriů, otec se staral více o chlapce - její sourozence a tak Huria byla oddána jen své mamince, její náhlá sm…rt způsobila Hurie nevýslovné hoře. Jednou ji uklidnil misionář, že maminka je v nebi a tu se Huria odhodlala k pouti do nebe, kde chtěla maminku najít. Malou lodičkou se vydala na cesty, kde nakonec našla druhou maminku, stejně milou a laskavou jako byla její vlastní, tomu však předcházelo nejedno dobrodružství..

Stav

Mírně opotřebená

zašlá a potrhaná obálka nedrží pohromadě, flíčky na ořízce

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, ořízka s flíčky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	124-[III]
Jazyk:	česky
Edice:	Radostné mládí
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 2. 2024 11:8
Číslo položky:	765111

O autorovi

Barbora Markéta Eliášová

Barbora Markéta Eliášová byla česká cestovatelka, spisovatelka a učitelka. V letech 1912–1929 vykonala čtyři cesty do Japonska a také do jižní Afriky, jihovýchodní Asie a Austrálie. Jako první Češka cestovala kolem světa. Narodila se v obci Jiříkovice v domě č. 26 jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání. Na učitelovo doporučení odešla ve čtrnácti letech k bezdětné rodině do Brna, kde pracovala v textilní továrně. Zde třídila vlnu podle jakosti a po práci se učila německy. Pak získala místo služebné u německé herečky a její matky. Měla zde přístup k rozsáhlé knihovně a později se s herečkou a její matkou odstěhovala do Vídně, kde jí bylo umožněno chodit na kurzy angličtiny, němčiny a také základů obchodu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny. Roku 1911 zemřel na otravu krve její snoubenec a v říjnu také profesor Mourek. Rozhodla se vzít si neplacenou roční dovolenou na cestu do Japonska. V červenci 1912 odjela nejdříve do Moskvy a pak Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Tři dny se pak plavila na parníku Simbirsk na japonský ostrov Honšú, kde vlakem cestovala do horského letoviska Karuizawa pod sopkou Asama nedaleko Nagana. Zde pracovala jako vyc...

Více od autora