Barbora Markéta Eliášová
Huria hledá cestu do nebe : (příhody novozélándského děvčátka)

1941 | Nakladatelství Novina

Příběh osiřelé maorské holčičky Hurie, jejíž loďku zažene vítr na volné moře a vyloví ji cestující zaoceánského parníku. Na jeho palubě se Huria seznámí s dětmi z různých zemí a jejich zvyky a nakonec skončí v Japonsku v rodině lodního kapitána, který se jí ujme. Příběh osiřelé maorské holčičky Hurie, jejíž loďku zažene vítr na volné moře a vyloví ji cestující zaoceánského parníku. Na jeho palubě se Huria seznámí s dětmi z různých zemí a jejich zvyky a nakonec… skončí v Japonsku v rodině lodního kapitána, který se jí ujme.

Stav

Dobrý

lehce špinavé stránky, vazba povolená

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce špinavé stránky, vazba povolená
Vazba:	pevná
Počet stran:	112
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Rudolf Komínek
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 2. 2026 8:35
Číslo položky:	1606992

O autorovi

Barbora Markéta Eliášová

Barbora Markéta Eliášová byla česká cestovatelka, spisovatelka a učitelka. V letech 1912–1929 vykonala čtyři cesty do Japonska a také do jižní Afriky, jihovýchodní Asie a Austrálie. Jako první Češka cestovala kolem světa. Narodila se v obci Jiříkovice v domě č. 26 jako nemanželská dcera Apoleny Eliášové. Otec v matrice není uveden. Matka zemřela, když byly Barboře 4 roky. Byla pak vychovávána na obecní útraty. Místní učitel Jan Hudeček si všiml jejího nadání a povzbuzoval ji ve vzdělání. Na učitelovo doporučení odešla ve čtrnácti letech k bezdětné rodině do Brna, kde pracovala v textilní továrně. Zde třídila vlnu podle jakosti a po práci se učila německy. Pak získala místo služebné u německé herečky a její matky. Měla zde přístup k rozsáhlé knihovně a později se s herečkou a její matkou odstěhovala do Vídně, kde jí bylo umožněno chodit na kurzy angličtiny, němčiny a také základů obchodu. Odjela do Prahy, kde ve firmě na parkety Otakara Skřivana vyřizovala německou a francouzskou korespondenci. Získala státní zkoušku z angličtiny, při níž se seznámila s univerzitním profesorem Václavem Emanuelem Mourkem a jeho anglickou manželkou. Bezdětní manželé ji podporovali v dalším vzdělávání a půjčili jí peníze na cestu do Anglie, kde si mohla zlepšit anglickou konverzaci. Při cestě navštívila s přítelkyní i Paříž a několik německých a švýcarských měst. Po návratu v roce 1904 začala angličtinu vyučovat v Praze na Vyšší dívčí škole, v Ženském výrobním spolku Elišky Krásnohorské a dávala i soukromé hodiny. Roku 1911 zemřel na otravu krve její snoubenec a v říjnu také profesor Mourek. Rozhodla se vzít si neplacenou roční dovolenou na cestu do Japonska. V červenci 1912 odjela nejdříve do Moskvy a pak Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Tři dny se pak plavila na parníku Simbirsk na japonský ostrov Honšú, kde vlakem cestovala do horského letoviska Karuizawa pod sopkou Asama nedaleko Nagana. Zde pracovala jako vyc...

Více od autora