Gejza Vámoš
Hrušovianski hriešnici

Gejza Vámoš

Gejza Vámoš byl slovenský prozaik, dramatik a lékař. Narodil se v roce 1901, v maďarsky hovořící židovské rodině v Dévaványi na území dnešního Maďarska. Vyrůstal spolu se třemi sestrami, Margitou, Veronou a Editou. Jeho otec Vojtech Vámoš byl židovského vyznání a pracoval jako úředník na železnici. Ve čtyřicátých letech byl spolu s dalšími Židy deportován ze Slovenska. Gejza Vámoš odmítal ortodoxní židovství i jakoukoli jinou výlučnost a považoval se za liberálního občana a demokrata. Navštěvoval maďarské gymnázium v Nitře, které ukončil maturitou v roce 1919. V témže roce se stal posluchačem lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium mediciny absolvoval částečně i v Anglii, kam později často jezdíval, a ukončil je v roce 1925. V době studií a krátké praxe v Praze se stýkal se slovenskými intelektuály, kteří zde žili, byl členem spolku Detvan. Ze slovenských spisovatelů mu byli myšlenkově nejblíže Laco Novomeský, Vladimír Clementis nebo Janko Alexy, spoluzakladatel časopisu Svojeť. Studoval také externě Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1932 doktorát za práci Princíp krutosti. Po skončení studia mediciny pracoval krátký čas jako lékař v Praze a potom působil jako lékař – balneolog ve slovenských lázních Piešťany, kde se specializoval na léčbu revmatismu. Mezi jeho pacienty patřil i František Xaver Šalda. V roce 1929 cestoval po Anglii, Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se zúčastnil vojenských manévrů, které se staly inspirací jeho díla Jazdecká legenda. V roce 1934 vypukla v Piešťanech tzv. "bahnianská aféra" poté, co Gejza Vámoš uveřejnil v literárním magazínu Slovenské smery úryvky z připravovaného románu Žid severu a juhu. Místní židovská obec a spolek lázeňských lékařů ho obvinili z urážky židovství, lázní Piešťany i lékařského stavu. To spolu s obavami z pronásledování ohledně svého původu přispělo k tomu, že s...