František Ruth byl český spisovatel, překladatel, učitel a filolog, známý především jako autor třídílné Kroniky královské Prahy. Narodil v obci Zbraslavice poblíž Kutné Hory, v rodině krejčovského mistra Václav Rutha a jeho manželky Josefy, rozené Krupičkové. V Kutné Hoře absolvoval gymnázium a pokračoval studiem klasické filologie a dějepisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1875-78 učil jako suplent na gymnáziu v Klatovech, v letech 1878-80 v Písku, tam se oženil a po státních zkouškách byl v září 1880 jmenován řádným profesorem na nižšém gymnáziu v Čáslavi. V květnu 1896 byl jmenován profesorem reálného gymnázia v Praze v Žitné ulici, kde učil do roku 1903, a zároveň na soukromém ústavu pro vzdělání učitelek u sv. Anny při kongregaci chudých školských sester. . V letech 1903-1905 byl ředitelem gymnázia v Roudnici nad Labem. Roku 1906 byl s titulem c. k. vládního školního rady jmenován ředitelem vyššího gymnázia v Hradci Králové. V říjnu 1910 obdržel zdravotní dovolenou a roku 1911 odešel do penze, kterou trávil v Praze. Zemřel na mozkovou mrtvici. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze . V době svého čáslavského působení se dne 30. října 1880 v Písku oženil s Hermínou Merglovou , se kterou měl tři děti: syna Františka , který v letech 1902–1907 absolvoval studium na právnické fakultě UK a byl promován doktorem práv a dcery Hermínu a Hedviku . Jako spisovatel osvětové literatury od počátku učitelské dráhy příspíval do různých časopisů posvětovými, kulturně historickými a naučnými články pro děti a mládež. Vydal kolem 150 titulů divadelních her pro dětská divadla, nejvíce v nakladatelstvích Rudolfa Štorcha a u Jana Otty. Také jako pragensista a popularizátor antické literatury byl ve své době velmi populární. Po celou dobu pedag...

Václav Matěj Kramerius byl český spisovatel, nakladatel, dramatik, žurnalista a novinář, zakladatel novodobé české žurnalistiky. Narodil se v římsko-katolické měšťanské rodině v Klatovech. Pokřtěn byl jako Matěj Valentin, jméno Václav přijal později z důvodů vlasteneckých. Své příjmení psal většinou bratrským pravopisem jako Kraméryus. Studoval na jesuitském gymnasiu v Klatovech, poté v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě filosofii a v letech 1778–1780 práva; k jeho pedagogům patřili Ignác Cornova či Stanislav Vydra. Během studií získal prostřednictvím Josefa Dobrovského práci u Jana Norberta z Neuberka, jemuž katalogizoval knihovnu. Přitom pro Neuberka pořizoval opisy starých rukopisů, i jinak pracoval se staročeskými díly. Dále prováděl korektury textů pro řadu českých osvícenců. Pravděpodobně tato práce iniciovala jeho vydavatelskou činnost, naučil se redakčním a vydavatelským pracím nutným pro vydávání knih a získal celou řadu užitečných známostí. Krátce působil jako učitel češtiny, a poté pracoval od roku 1786 pro Schönfeldské císařské královské poštovské Noviny, čímž získal značnou popularitu a zkušenosti. V květnu 1791 se oženil s dcerou majitele Johanna Ferdinanda Schönfelda. Od 1. července 1789 začal vydávat vlastní noviny pod názvem Pražské poštovské noviny, roku 1791 byly přejmenovány na Krameriusovy c.k. vlastenecké Noviny. Tyto noviny se staly velmi oblíbenými ve středních a nižších společenských vrstvách, ale trpěly stálým finančním nedostatkem. Kramerius k nim začal vydávat různé drobné spisky; roku 1795 koupil knihtiskárnu a získal tak bázi potřebnou k efektivnímu nakladatelskému podnikání. Byly založeny roku 1789. Krameriovy c.k. vlastenecké noviny se zaměřovaly hlavně na osvětu prostého lidu, národní emancipaci, sociálně-hygienické uvědomění a odstraňování lidových pověr. Mezi jejich hlavní rubriky patřily úřední vyhlášky, oznámení, vojenské zahraniční i domácí zprávy, novinky z lite...