Richard Weiner byl český básník, prozaik a publicista, v jehož tvorbě jsou nejvýraznějšími prvky rysy expresionismu. V roce 1902 vystudoval gymnázium a o čtyři roky později chemii – obor pivovarnictví, před nímž však záhy dal přednost literatuře. Pracoval jako chemik lihovaru v Pardubicích , v soukromé zkušební laboratoři ve Freisingu a v továrně v Allachu . V letech 1912–1914 byl pařížským dopisovatelem novin Samostatnost. Za první světové války prošel mobilizací , ale roku 1915 musel být z vojenské služby propuštěn pro nervový kolaps. Po skončení války v roce 1918 se začal orientovat na publicistickou činnost, nejprve v redakci Lidových novin, rok poté jako jejich dopisovatel z Paříže . Od roku 1927 byl členem skupiny Le Grand Jeu. Další sbírky vydal až na konci dvacátých let. Z Paříže psal fejetony, politické články i recenze děl francouzské literatury. Dlouhodobý pobyt ve Francii a kontakt s tamními umělci měl výrazný vliv na charakter jeho tvorby. Weiner – básník je považován za jednoho z výrazově nejkomplikovanějších autorů české literatury. Vlivy v jeho poezii zahrnují odkazy na lidové říkanky, formy českého barokního básnictví , experimenty s jazykem v českém národním obrození , stejně tak jako mají svůj obsahový zdroj v českém symbolismu , aby posléze Weiner přejímal řadu podnětů i z novější francouzské literatury . Velkým tématem Weinerovy poezie je téma mystiků: dobrovolné přijetí břímě neuvědomělé viny a trestu za ni. Je možné, že toto vyplývalo i z Weinerovy trojí cizoty ve světě – cizoty Žida , cizoty homosexuála a cizoty emigranta. Weiner, nazvaný Václavem Černým „Janem Křtitelem české moderní poezie“ přitom ve svých sbírkách dlouho o pozici výsostného básníka...