Marcus Tullius Cicero
Hovory tuskulské : Knihy patery

1957 | Nakladatelství Nakladatelské družstvo Máje

Věnované M.Brutovi knihy patery, filozofické úvahy o lidském štěstí, o smrti, bolesti. Každá kniha je věnována jednomu tématu s filozofickým závěrem Věnované M.Brutovi knihy patery, filozofické úvahy o lidském štěstí, o smrti, bolesti. Každá kniha je věnována jednomu tématu s filozofickým závěrem

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (8. 6. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	376
Jazyk:	česky
Překladatel:	Josef Sedláček
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 6. 2026 11:47
Číslo položky:	1776247

O autorovi

Marcus Tullius Cicero

Marcus Tullius Cicero byl římský řečník, republikánský politik, filosof a spisovatel. Narodil se v Arpinu v zámožné rodině jezdeckého stavu, která se však v politickém životě neangažovala. První vzdělání získal v Arpinu, později se vzdělával ještě v Římě. Studoval především rétoriku, ale i právo a filosofii. V době studií překládal z řečtiny. Roku 79 př. n. l. začal vystupovat veřejně, jako řečník u soudu. V tomto roce byl nucen ze zdravotních důvodů opustit Řím, odjel do Řecka, kde se spřátelil s řadou významných filosofů mladší Akademie a seznámil se s různými proudy řecké filosofie. Později cestoval i po Malé Asii a na ostrov Rhodos. Na těchto cestách se dále vzdělával a cvičil v rétorice. O dva roky později 77 př. n. l. se vrátil do Říma, zde se oženil s Terentií a začal se věnovat veřejným záležitostem, především obhajobám u soudu. Svou činností získal značnou popularitu a roku 76 př. n. l. byl zvolen quaestorem na Sicílii. Vyznamenal se poctivostí a snahou o spravedlnost a po ukončení quaestury se stal senátorem. Roku 70 př. n. l. se stal aedilem kurulským, v roce 67 př. n. l. městským praetorem a roku 64 př. n. l. byl proti zchudlému aristokratovi Catilinovi zvolen konzulem. Jako zastánce římské "smíšené ústavy" s prvky monarchie , aristokracie i demokracie odvrátil pozemkový zákon předložený Publiem Serviliem Rullem, protože by ohrozil moc aristokracie, a Catilinovo spiknutí, které patrně usilovalo o diktaturu v Římě. Po porážce Catilinova povstání dal bez soudu popravit řadu jeho přívrženců a roku 58 př. n. l. musel proto odejít do vyhnanství, ale již roku 57 př. n. l. mu byl povolen návrat do Říma. Zde se dále snažil vystupovat na obranu republiky, ale vzhledem k tomu, že veškerá moc již byla v rukou triumvirů, odešel z veřejného života a věnoval se výuce přede...

Více od autora