Ota Pavel
Hory a lidé

1967 | Sportovní a turistické nakladatelství STN

Krásně vypravená publikace slovem a obrazem zpřístupňuje milovníkům přírody známé i téměř neznámé krásy našich hor: Šumavy, Orlických hor, Krkonoš, Jeseníků, Beskyd, Malé Fatry, Velké Fatry, Nízkých Tater, Roháčů, Vysokých Tater. Text: Ota Pavel ; Vilém Heckel Krásně vypravená publikace slovem a obrazem zpřístupňuje milovníkům přírody známé i téměř neznámé krásy našich hor: Šumavy, Orlických hor, Krkonoš, Jeseníků, Beskyd, Malé Fatry, Velké Fatry, Nízkých T…ater, Roháčů, Vysokých Tater. Text: Ota Pavel ; Vilém Heckel

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	279 Kč
	Stav Dobrý neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	269 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	17
Jazyk:	česky , německy , anglicky
Ilustrátor:	Vilém Heckel
Vydání:	2
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 11. 2018 17:14
Číslo položky:	43762

O autorovi

Ota Pavel

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper , byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva , ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,, kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA , dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba , v jejímž důsl...

Více od autora