Eduard Šimon
Horažďovice : proměny města 1292-1992

Eduard Šimon

Narodil se 26. 6. 1921 v Horním Poříčí. Od dětství ho obklopovala příroda. Les, řeka, ostrov plný stromů, křovin, květů, tajemných zákoutí, ptačího zpěvu a barevné harmonie. To silně ovlivnilo jeho pozdější život. Po absolvování Obchodní školy ve Vimperku a Obchodní akademie v Písku byl zaměstnán na Obecním úřadu v Horním Poříčí . Poté se stal výpomocným učitelem Měšťanské školy chlapecké ve Strakonicích, později učitelem střední školy v Horažďovicích. Od roku 1965 do roku 1982 byl ředitelem základní školy ve městě. Během života se věnoval spisovatelské činnosti. Je autorem publikací Stručné dějiny kapitalismu na klatovském okrese , Karel Němec, život a dílo , Horažďovice, proměny města 1292 – 1992 / 1990, Dějiny obce Malý Bor, Dějiny maltézského řádu v Horažďovicích , Bloudění času z roku 1993, ve kterém vzpomíná na dětství a mládí v rodné obci, Mravenčí kamarádi . V roce 2008 mu vyšla poslední kniha Šumava a toulající poutníci. Za války publikoval v časopisu Letem světem a Lidovém deníku, po válce se stal dopisovatelem do periodik Hraničář, Květy, Krásy domova, Učitelské noviny, Svět v obrazech a Naše rodina. V reginálním tisku se jeho články nejčastěji objevovaly v Aktualitách Strakonicka, v Týdeníku Klatovska, v Klatovském deníku, v Šumavském kalendáři a v Horažďovickém obzoru. Psal o historii Šumavy a Pootaví, měl rád pověsti z Horažďovicka. Pro svoji zálibu ve výtvarném umění vzpomínal ve svém díle na malíře J. Peška, B. Ullrycha a především na velkého přítele, Aloise Moravce. Často jeho članky hovořily o básnících L. Stehlíkovi a V. Stuchlovi, o spisovateli J. Pavlovi. Od mládí ho zajímala historie. V roce 1974 objevil na Práchni obydlí, v němž byla nalezena keramika z 11. století. Nejraději však zůstával ve svém Pořičí. Sedával na návsi u dvou lip a díval se na oblohu posetou hvězdami, poslouchal písně svého mládí a snil sny dávného dětství....