Johan Huizinga
Homo ludens : o původu kultury ve hře

2000 | Nakladatelství Dauphin

Hra předchází vznik lidské kultury, avšak současně překračuje hranice ryze biologické či fyzické činnosti. Je to funkce, která překonává bezprostřední pud sebezáchovy a vnáší do životní činnosti smysl - ve hře se skrývá duch. Huizinga nachází princip hry ve všech velkých původních činnostech lidského společenství . Pra…vá kultura nemůže existovat bez jistého herního obsahu, neboť předpokládá vnitřní sebeomezování. Uznává jisté hranice a nevidí ve vlastních tendencích to nejvyšší či největší. Kultura chce být v jistém smyslu "hrána" v rámci určitých hranic a pravidel. Jedinou oblastí, kam její moc nedosahuje, zůstává etika. Hra stojí mimo dobro a zlo... Pc. L1c Hra předchází vznik lidské kultury, avšak současně překračuje hranice ryze biologické či fyzické činnosti. Je to funkce, která překonává bezprostřední pud sebezáchovy a vnáší do životní činnosti smysl… - ve hře se skrývá duch. Huizinga nachází princip hry ve všech velkých původních činnostech lidského společenství . Pravá kultura nemůže existovat bez jistého herního obsahu, neboť předpokládá vnitřní sebeomezování. Uznává jisté hranice a nevidí ve vlastních tendencích to nejvyšší či největší. Kultura chce být v jistém smyslu "hrána" v rámci určitých hranic a pravidel. Jedinou oblastí, kam její moc nedosahuje, zůstává etika. Hra stojí mimo dobro a zlo... Pc. L1c

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	297
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072720201
ISBN:	9788072720200
Překladatel:	Jaroslav Vácha
Edice:	12. svazek ed. 12. svazek ed. Studie
Vydání:	Vyd. 2., V edici Studie 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 11. 2024 9:37
Číslo položky:	1063070

O autorovi

Johan Huizinga

Johan Huizinga byl nizozemský kulturní historik, autor knihy Homo ludens. Huizinga se narodil v rodině univerzitního profesora lékařství, po maturitě studoval jazyky, historii a antropologii v Groningenu a roku 1895 složil státní zkoušku pro učitele nizozemštiny a dějepisu. Po krátkém pobytu v Lipsku promoval roku 1896 v Groningenu prací o komické postavě Vidušaky ve starém indickém divadle. Od roku 1897 učil historii v Haarlemu a od roku 1903 přednášel starou indickou literaturu v Amsterdamu. Od roku 1905 přednášel historii v Groningen a od roku 1915 byl profesorem obecné historie v Leidenu, a to až do zavření univerzity nacisty v roce 1942. Od roku 1916 byl vedle toho členem Nizozemské akademie věd a redaktorem kulturního časopisu De gids. Roku 1919 vyšla jeho kniha Podzim středověku, která ho proslavila. Roku 1926 podnikl cestu po USA, v letech 1927–1931 byl děkanem fakulty a roku 1933 rektorem Leidenské univerzity. Přednášel v mnoha zemích a získal čestné doktoráty v Tübingen a v Oxfordu. Roku 1938 vyšla jeho druhá slavná kniha, Homo ludens, základní kulturně-antropologické pojednání o kulturním významu hry. Jako rektor univerzity vyloučil 1933 ze studentské konference německého nacistického studenta pro jeho antisemitský článek, což vyvolalo diplomatický protest z německé strany a přivodilo Huizingovi zákaz publikací v Německu. Po obsazení Nizozemska Německem byl roku 1942 nejprve internován, ale na základě lékařského dobrozdání propuštěn do domácího vězení v obci De Steeg, kde roku 1945 zemřel. Huizinga napsal řadu historických prací o dějinách Nizozemska v 15. a 16. století a o různých tématech kulturních dějin, životopis Erasma Rotterdamského a mnoho jiných; jeho sebrané spisy mají 9 svazků V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Huizinga na německé Wikipedii. ...

Více od autora