Max Frisch
Homo Faber

1996 | Nakladatelství Josefa Šimona

Vyvrcholení Frischova celoživotního tématu, jímž je selhávání technicky vzdělané civilizace a jejích příslušníků v mezilidských vazbách, citech a v lásce. Hlavní hrdina, cynický architekt, se skrze milostný vztah dostává do víru událostí, jejichž podivuhodný vývoj jako by byl ovládán osudem, podobně jako v antických dr…amatech . Tato zkušenost vytrhává inženýra z jeho technicistního vnímání světa, ovšem za vysokou cenu. Vyvrcholení Frischova celoživotního tématu, jímž je selhávání technicky vzdělané civilizace a jejích příslušníků v mezilidských vazbách, citech a v lásce. Hlavní hrdina, cynický architekt, se skrze mi…lostný vztah dostává do víru událostí, jejichž podivuhodný vývoj jako by byl ovládán osudem, podobně jako v antických dramatech . Tato zkušenost vytrhává inženýra z jeho technicistního vnímání světa, ovšem za vysokou cenu.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

jinak v pořádku

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, jinak v pořádku
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	186
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085637251
ISBN:	9788085637250
Překladatel:	Helena Nebelová
Edice:	Český klub
Vydání:	1. vyd..
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 7. 2024 14:47
Číslo položky:	923830

O autorovi

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Více od autora