Jindřich Šimon Baar
Holoubek : kněžská idyla

1950 | Nakladatelství Vyšehrad

Román z farského prostředí, v němž se autor kriticky vyslovuje o tíživém celibátě a o vysoké církevní hierarchii.
Příběh začíná u maturitní zkoušky, jak student Josef Holoubek, který je považován za premianta třídy, popadne u maturitní zkoušky z matematiky.. Je z toho velmi zklamán a jde do semináře, by se z něho po…zději stal farář.
V semináři se potká mnoho přátel a zažívá mnoho zábavných i ponurých příhod.
Po svých studií odchází do vesnice Markova, aby tam pomáhal tamnějšímu knězi hospodařit. Velebníček Holoubek je v Markově velmi šťasten, obhospodařuje svoji zahrádku, chodí do školy učit děti a věnuje se sledováním zvěře v lese. Ale pouze do té chvíle, kdy přijde oznámení o tom, že v Třešticích umřel farář a on má nastoupit na jeho místo.
Není to žádná hračka, jak si myslel ze začátku. Tamnější obyvatelé nemají moc v lásce kostel, víru a ani faru. Holoubek se, ale nevzdává a bojuje proti zlu.
Večer, když se modlí před spaním, ho přepadně mozková mrtvička a jeho duše opustí tělo. Duše stoupá až k Bohu, který mu vetkne, co dělá špatně a ráno ho opět pošle na zem, dále žít aby se napravil. Mezitím se v Třešticích už chystá pohřeb. A celé Třeštice smutní. Když se nečekaně náš Holoubek opět ráno probudí všichni si myslí, že jde o špatný farářův vtip. Farář se, ale nevzdává a chce v lidech vzbudit zájem o víru.
O Vánocích si řekne, že v kostele chybí betlém. A tak Holoubek betlém vyřezá ze dřeva. Obyvatelé Třeštic jsou velmi nadšení a mají ho moc rádi. Když slouží svoji poslední mši, před odchodem do důchodu, a modlí se u svého Betléma, přijde si pro něho sama smrt osobně. Román z farského prostředí, v němž se autor kriticky vyslovuje o tíživém celibátě a o vysoké církevní hierarchii.
Příběh začíná u maturitní zkoušky, jak student Josef Holoubek, který je považován z…a premianta třídy, popadne u maturitní zkoušky z matematiky.. Je z toho velmi zklamán a jde do semináře, by se z něho později stal farář.
V semináři se potká mnoho přátel a zažívá mnoho zábavných i ponurých příhod.
Po svých studií odchází do vesnice Markova, aby tam pomáhal tamnějšímu knězi hospodařit. Velebníček Holoubek je v Markově velmi šťasten, obhospodařuje svoji zahrádku, chodí do školy učit děti a věnuje se sledováním zvěře v lese. Ale pouze do té chvíle, kdy přijde oznámení o tom, že v Třešticích umřel farář a on má nastoupit na jeho místo.
Není to žádná hračka, jak si myslel ze začátku. Tamnější obyvatelé nemají moc v lásce kostel, víru a ani faru. Holoubek se, ale nevzdává a bojuje proti zlu.
Večer, když se modlí před spaním, ho přepadně mozková mrtvička a jeho duše opustí tělo. Duše stoupá až k Bohu, který mu vetkne, co dělá špatně a ráno ho opět pošle na zem, dále žít aby se napravil. Mezitím se v Třešticích už chystá pohřeb. A celé Třeštice smutní. Když se nečekaně náš Holoubek opět ráno probudí všichni si myslí, že jde o špatný farářův vtip. Farář se, ale nevzdává a chce v lidech vzbudit zájem o víru.
O Vánocích si řekne, že v kostele chybí betlém. A tak Holoubek betlém vyřezá ze dřeva. Obyvatelé Třeštic jsou velmi nadšení a mají ho moc rádi. Když slouží svoji poslední mši, před odchodem do důchodu, a modlí se u svého Betléma, přijde si pro něho sama smrt osobně.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	352
Jazyk:	česky
Vydání:	10. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 4. 2024 12:11
Číslo položky:	828738

O autorovi

Jindřich Šimon Baar

Jindřich Šimon Baar byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Byl bratrancem a přítelem Josefa Fišera. Studoval gymnázium v Domažlicích , poté teologii v Praze. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve jako kaplan v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farář v Ořechu a 1899–1909 v Klobukách. V letech 1918–1921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva československého. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné obci. Pohřben je na hřbitově zvaném Na Soutkách v rodném Klenčí pod Čerchovem. Jindřich Šimon Baar si nepřál, aby na náhrobku bylo uvedeno jeho jméno a proto je na něm pouze verš: Po jeho smrti v Klenčí bylo zřízeno Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko Klenčí, v malé vsi Výhledy, mu byl zřízen památník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn. Nachází se zde i citát J. Š. Baara: Pamětní deska se také nachází na fasádě fary v Ořechu u Prahy, kde Baar dlouhá léta působil jako kněz. Jeho snahou bylo zobrazit běžný život na vesnici . Před psaním napřed poctivě bádal v archivech a jeho díla jsou realistická. Svému rodákovi, Janu Vrbovi, vyčítal, že si ve svých historických románech hodně vymýšlel a nedržel se faktů. Baarovy spisy vyšly ve 30 svazcích v letech 1923–1934.

Více od autora