Jiří Opelík
Holanovské nápovědy

2004 | Nakladatelství Thyrsus

Autor, renomovaný literární vědec, zprostředkovává Holanovo básnické dílo od jeho prvopočátků, a to s ohledem na obsah i formu, historické souřadnice i společenský kontext, do něhož se promítá soukromý osud; především soustřeďuje pozornost na život básnických textů, odmítá pověry o Holanově hermetičnosti nebo nesrozumi…telnosti, podává výklad jednotlivých sbírek, mnohdy i jednotlivých básní v chronologickém sledu. Esej se vyznačuje vysokou odbornou úrovní a současně srozumitelným jazykem, jeho vznik souvisel s uvedením básníkova díla v německém překladu. Autor, renomovaný literární vědec, zprostředkovává Holanovo básnické dílo od jeho prvopočátků, a to s ohledem na obsah i formu, historické souřadnice i společenský kontext, do něhož se promítá soukrom…ý osud; především soustřeďuje pozornost na život básnických textů, odmítá pověry o Holanově hermetičnosti nebo nesrozumitelnosti, podává výklad jednotlivých sbírek, mnohdy i jednotlivých básní v chronologickém sledu. Esej se vyznačuje vysokou odbornou úrovní a současně srozumitelným jazykem, jeho vznik souvisel s uvedením básníkova díla v německém překladu.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	206
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090266029
ISBN:	9788090266025
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	12. 8. 2025 9:37
Číslo položky:	1341427

O autorovi

Jiří Opelík

Jiří Opelík je český literární kritik, historik, editor a učitel. Narodil se v rodině bankovního úředníka, po maturitě na gymnáziu studoval češtinu a němčinu na Univerzitě Palackého, byl žákem také Oldřicha Králíka a Pavla Trosta, absolvoval roku 1955 diplomovou prací Zakarpatské dílo Ivana Olbrachta. Poté byl asistentem na katedře bohemistiky v Olomouci a zároveň dva roky musel nuceně pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Své tituly získal za práci na tématech: Románové dílo Václava Řezáče a monografii Josefa Čapka. Od roku 1954 publikoval své kritiky, články a studie v mnoha časopisech, pracoval v Ústavu pro českou literaturu v Praze, později začal též redigovat, pravidelně přispíval do Zpravodaje Společnosti bratří Čapků. Napsal mnoho předmluv a doslovů k českým dílům 20. století, kterými se celoživotně zabývá. Již na počátku své kariéry se etabloval jako lexikograf svým autorským a redakčním podílem na Slovníku českých spisovatelů. Věnoval se studiu některých autorů, obzvláště Olbrachta, Závady, Kainara, Mikuláška, Skácela, Strnadela, Kundery a Vaculíka. Díla i autory soudil důkladnou analýzou tvaru a významového směřování, jako oponentovi ideologického hodnocení literatury mu byla kritériem přesnost pojmenování evokované skutečnosti, důslednost, nedůslednost či hranice spisovatelovy umělecké metody a míra autonomnosti jeho uměleckého světa. Oceňoval zejména díla směřující k intelektualizaci, k úvahovosti, analytičnosti a koncepčnímu pojetí reality, toto vše realizoval ve svém reprezentativním výboru ze svých kritik a to pojmenoval Nenáviděné řemeslo. Po počátku normalizace se vzdal literární kritiky a věnoval se literární historii, lexikografii a ediční činnosti. Podílel se spolu s J. Slavíkem na Lexikonu české literatury. V Opelíkově díle dominuje zájem o dílo bratří Čapků, vyniká jeho ediční počin výboru z literárněvědných prací Oldřicha Králíka a soubor poezie Jana Skácela. Jiří Opelík byl jedním z vůdčích...

Více od autora