Cestovatele afghánského původu Tahira Shaha zaujala pověst o králi Šalamounovi, podle Bible nejmoudřejším a také velmi bohatém králi, který vystavěl v Jeruzalémě chrám, údajně proslulejší než kterákoliv jiná památka starověku. Chrám byl nevídaným způsobem vyzdoben zlatem z Ofiru; přesné místo, kde se měla nacházet tato legendární země, zdroj Šalamounova bájného bohatství, zůstává jedním z velkých tajemství. Pověst vzbudila nesmírný zájem badatelů, vědců a teologů, a to již dlouho předtím, než vyšlo klasické dílo Ridera Haggarda Doly krále Šalamouna, které rovněž zaujalo autora tohoto cestopisu. Pověst vyvolala i zlatou horečku. Hledat toto místo, zemi Ofir, se vydal i Tahir Shah; vycházel z řady pramenů, počínaje nejstarším vydáním bible Septuagint až po zdroje založené na geologických záznamech, geografických údajích i ústním podání; všechny tyto prameny ukazovaly na Etiopii, dávné království, nacházející se v Africkém rohu. Etiopská císařská rodina odvozuje svůj původ od Menelika, syna krále Šalamouna a královny ze Sáby.

Hledání zavedlo autora, provázeného místním vzdělaným taxíkářem Samsonem, na řadu míst v Etiopii: do mužského kláštera, nacházejícího se na plochém vrcholu příkré hory, kam návštěvníky musí mnichové vytahovat na koženém laně; do zřícenin v Gondaru, do Lalibely, místa s dvanácti kostely vytesanými do skal sopečného původu, i k nelegálním dolům po celé zemi, v nichž místní lidé těží zlato. V největším z takových dolů na jihu se mu naskytl pohled připomínající scénu ze Starého zákona; tisíce mužů, žen i dětí, kteří rukama odhrabují zeminu a z ní pak rýžují zlato. Nejtěžší úsek cesty ho čeká při pochodu k hoře Tullu Wallel, prokleté a opředené pověstmi o ďáblovi, který střeží zlatý poklad, uložený v jeskyni, jejíž vchod má vést k dávným Šalamounovým dolům. Shahovo líčení této badatelské cesty je kombinací faktů o stávajících poměrech v Etiopii a místních pověstí i pověr. Často humorně i vážně hovoří o charakterech lidí, s nimiž se cestou setkal a kteří mu připravili milá i nemilá překvapení. Převážně faktografické vyprávění však neubírá knize na napínavosti a je stejně vzrušující jako Doly krále Šalamouna Ridera Haggarda, klasické dílo z roku 1885.