Přemysl Veverka . Historik a spisovatel literatury faktu, nakladatelský redaktor, televizní dramaturg. Po absolvování Filosofické fakulty Univerzity Karlovy spoluzaložil časopis Student a pracoval jako redaktor Mladého světa. Poté působil jako časopisecký i nakladatelský redaktor a dramaturg Československé televize. V devadesátých letech koncipoval časopis Umění & byznys a byl jeho šéfredaktorem. Uveřejnil stovky publicistických článků, autorsky se podílel na rozhlasových a televizních pořadech. Novelou Modré světlo je zastoupen ve sborníku Přijď ke mně, když prší . Je spoluautorem publikací Slavné pražské vily a Slavné stavby Prahy 5 .

Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.

Richard Mandelík je bývalý český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ODS a jeden z iniciátorů vzniku polistopadové sítě kampeliček. V roce 1992 se uvádí jako předseda okresního sdružení ODS Litoměřice. Profesně se uvádí jako stavař, bytem Štětí-Hněvice. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS . Zasedal v rozpočtovém výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde setrval do sněmovních voleb v roce 1996. V červnu 1994 oznámil, že v poslaneckém klubu ODS je skupina asi jedenácti poslanců, kteří mají odlišný názor na zřízení senátu a na provedení restitucí židovského majetku než vedení strany a kteří tvoří konzervativní frakci občanských demokratů. Toto křídlo se ale výrazněji neprosadilo. Sám Mandelík po několika dnech popřel, že by mluvil o existenci frakce v ODS, jen prý obecně hodnotil názorová křídla ve straně. V sněmovních volbách roku 1996 neúspěšně kandidoval za ODS. Pak se nechal slyšet, že uvažuje o kandidatuře do senátu a že se bude angažovat v oblasti spotřebních a úvěrových družstev. Uvádí se tehdy jako předseda Svazu českých a moravských spořitelních a úvěrních družstev. V roce 1999 je zmiňován na postu prezidenta České asociace záložen. V roce 1998 přešel do nově vzniklé Unie svobody a uvádí se jako spoluautor jejího komunálního programu. Za Unii svobody neúspěšně kandidoval v komunálních volbách roku 1998 do zastupitelstva hlavního města Praha.