Hans Holbein
Hans Holbein ml

1958 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění SNKLHU

„Tanec smrti" Hanse Holbeina mladšího je po stránce formální i myšlenkové vyvrcholením tématu, jež se prolíná dobou doznívajícího středověku a nastupující renesance. Toto téma vzniklo s objevením a uvědoměním si tělesné smrti i prošlo několika podobami. Už ve 14. stol. je nacházíme ve Francii ve formě divadelní, tamté…ž se o něco později objevují i první malby „tance smrti“ na zdech hřbitovů a klášterů. Na konci 15. stol. je „tanec smrti" znám též v podobě knihy s dřevoryty. Holbein vytvořil toto své nejslavnější dílo v letech 1524-25, kdy pobýval v Basileji. Znal zajisté oba basilejské „tance smrti" – „malý" basilejský na zdi kláštera jeptišek Klingental i „velký" basilejský v dominikánském klášteře Predigerstift , a pravděpodobně znal i některá knižní vydání. U Holbeinových předchůdců se však způsob ztvárnění takřka neměnil a pro obsah se nechodilo daleko. Navíc bylo většinou třeba obraz dovysvětlovat slovem . U Holbeina není už název „Tanec smrti", jenž byl přijat pro výše uvedenou formu a obsah, příliš opodstatněný, působí spíše alegoricky. Jeho smrtka není pouhým symbolem, jenž stojí jako stín u umírajících, nýbrž je dramaticky jednající postavou, živější než ti, které života zbavuje, a na životě člověka se podílí buď jako přítel, či jako nepřítel : s Adamem obdělává půdu, rytíře probodne. Holbeinovo dílo je vlastně řadou variací na starou píseň: "Jsme uprostřed života, v objetí smrti." A Holbein si opravdu pro svou smrtku vybírá pokud možno ten nejvýstižnější okamžik v životě každého jedince. Vysvětlující text není třeba, stačí skromné heslo určující stav nebo věkovou skupinu. Holbein kreslil „Tanec smrti" třikrát. Poprvé jako návrh na pochvu dýky, pak jako xylografickou abecedu a nakonec vytvořil předlohu pro tuto řadu dřevorytů . Dřevorytecké práce provedl Hans Lützelburger. Již v roce 1526 byly z matric otištěny první „zkušební" výtisky. Matrice pak získali bratři Trechselové a ti roku 1538 vydali v Lyonu první datované výtisky pod titulem „Simulachres de la mort" neboli „Imagines mortis". Ony „zkušební" výtisky se dodnes nacházejí v basilejském muzeu a jsou údajně mnohem dokonalejší, než byly ty lyonské. V Čechách vychází toto dílo vůbec poprvé. Řazení obrazu v knize je původní, narozdíl od některých vydání, jež nám byla dostupná, zachovává hierarchii tehdejší doby: císařovna má své místo až za tím nejubožejším zástupcem mužského rodu. Na závěr poznamenávám, že dva obrazy z „Tance smrti" Hanse Holbeina najdeme též na zdi prachatické radnice . Andrea Poláčková „Tanec smrti" Hanse Holbeina mladšího je po stránce formální i myšlenkové vyvrcholením tématu, jež se prolíná dobou doznívajícího středověku a nastupující renesance. Toto téma vzniklo s objevením a u…vědoměním si tělesné smrti i prošlo několika podobami. Už ve 14. stol. je nacházíme ve Francii ve formě divadelní, tamtéž se o něco později objevují i první malby „tance smrti“ na zdech hřbitovů a klášterů. Na konci 15. stol. je „tanec smrti" znám též v podobě knihy s dřevoryty. Holbein vytvořil toto své nejslavnější dílo v letech 1524-25, kdy pobýval v Basileji. Znal zajisté oba basilejské „tance smrti" – „malý" basilejský na zdi kláštera jeptišek Klingental i „velký" basilejský v dominikánském klášteře Predigerstift , a pravděpodobně znal i některá knižní vydání. U Holbeinových předchůdců se však způsob ztvárnění takřka neměnil a pro obsah se nechodilo daleko. Navíc bylo většinou třeba obraz dovysvětlovat slovem . U Holbeina není už název „Tanec smrti", jenž byl přijat pro výše uvedenou formu a obsah, příliš opodstatněný, působí spíše alegoricky. Jeho smrtka není pouhým symbolem, jenž stojí jako stín u umírajících, nýbrž je dramaticky jednající postavou, živější než ti, které života zbavuje, a na životě člověka se podílí buď jako přítel, či jako nepřítel : s Adamem obdělává půdu, rytíře probodne. Holbeinovo dílo je vlastně řadou variací na starou píseň: "Jsme uprostřed života, v objetí smrti." A Holbein si opravdu pro svou smrtku vybírá pokud možno ten nejvýstižnější okamžik v životě každého jedince. Vysvětlující text není třeba, stačí skromné heslo určující stav nebo věkovou skupinu. Holbein kreslil „Tanec smrti" třikrát. Poprvé jako návrh na pochvu dýky, pak jako xylografickou abecedu a nakonec vytvořil předlohu pro tuto řadu dřevorytů . Dřevorytecké práce provedl Hans Lützelburger. Již v roce 1526 byly z matric otištěny první „zkušební" výtisky. Matrice pak získali bratři Trechselové a ti roku 1538 vydali v Lyonu první datované výtisky pod titulem „Simulachres de la mort" neboli „Imagines mortis". Ony „zkušební" výtisky se dodnes nacházejí v basilejském muzeu a jsou údajně mnohem dokonalejší, než byly ty lyonské. V Čechách vychází toto dílo vůbec poprvé. Řazení obrazu v knize je původní, narozdíl od některých vydání, jež nám byla dostupná, zachovává hierarchii tehdejší doby: císařovna má své místo až za tím nejubožejším zástupcem mužského rodu. Na závěr poznamenávám, že dva obrazy z „Tance smrti" Hanse Holbeina najdeme též na zdi prachatické radnice . Andrea Poláčková

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	28 , lvii listů obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Mistři světové kresby
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 6. 2023 11:31
Číslo položky:	583218

O autorovi

Hans Holbein

Hans Holbein mladší byl německý renesanční malíř a grafik, syn Hanse Holbeina staršího, ve své tvorbě ovlivněný Albrechtem Dürerem a Leonardem da Vincim. Vytvořil řadu portrétů a dřevořezů, stal se dvorním malířem anglického krále Jindřicha VIII. Je všeobecně uznáván za jednoho z nejlepších portrétistů raného novověku. Hans Holbein se stejně jako jeho starší bratr Ambrosius narodil v bavorském Augsburgu, jenž byl v té době střediskem umění, kultury a obchodu. Jeho otec byl významný německý malíř a přední osobnost přechodu německého výtvarného umění od gotiky k renesanci. V jeho dílně se také oba bratři vyučili základům malířství a zlatnické, šperkařské a tiskařské práce. K jeho prvním známým dílům patří portrét Mladý muž v červeném baretu, jenž vznikl v roce 1515 ještě pod otcovým vlivem a je dnes uložen v Hesenském zemském muzeu v Darmstadtu. V témž roce odešel Holbein do Basileje, kde se mu v dílně malíře Hanse Herbstera dostalo dalšího vzdělání v oboru. Tam prý také ozdobil okraje knihy svého učitele sérií kreseb a perokreseb. Byla to Chvála bláznivosti holandského humanisty Erasma Rotterdamského, jemuž byl Holbein představen. Později se s ním spřátelil a namaloval tři Erasmovy portréty. V roce 1516 si mladý Holbein při návštěvě Isenheimu prohlédl právě dokončený Grünewaldův oltář a následujícího roku 1517 odjel do Lucernu, kde pomáhal otci s freskou v sídle zdejšího purkmistra. Není doloženo, zda podnikl i studijní cestu do Itálie. Roku 1519 se vrátil do Basileje, kde se stal mistrem a po předčasné bratrově smrti vedl malířskou dílnu. Maloval oltářní obrazy a nástěnné malby, ilustroval knihy a stejně jako jeho otec navrhoval kostelní vitrážová okna a maloval portréty. Roku 1520 získal basilejské občanství, načež se oženil s vdovou Elsbeth Binsenstockovou, s níž zplodil čtyři děti. Svoji první cestu do Anglie podnikl Holbein v roce 1524. Ještě téhož roku se vrátil do Basileje, avšak musel se potýkat s nedostatke...

Více od autora