Gabriel García Márquez
Generál ve svém labyrintu

1995 | Nakladatelství Práce

Hrdinou Márquezova románu je legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost Simon Bolívar . Politik a generál, který hrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě, se roku 1819 stal prezidentem Kolumbie, jež tehdy zahrnovala čtyři současné státy, a roku 1821 také prezidentem Peru. Spisovatel v díle zac…hycuje poslední měsíce jeho života, jeho poslední cestu po řece Magdaleně a smrt v opuštěnosti ve venkovském sídle San Pedro Alejandrino poblíž karibského pobřeží. Spíše než na jeho vojenské a politické úspěchy či neúspěchy se soustředil na vylíčení příběhu muže, který s překvapením zjišťuje, že mu život uniká pod rukama, že zůstává sám a opuštěný tváří v tvář historii.
García Márquez tentokrát opustil půdu výlučně „magického“ vyprávění a zaměřil se více na fakticitu, jakkoli zachází s vybranými historickými fakty poměrně volně. Charakteristickou márquezovskou imaginaci je možné spatřit ve způsobu uspořádání výsledného obrazu i v psychologických reflexích. Tento postup není v rozporu s reálným historickým pozadím, proto otázka typu „jak to bylo doopravdy?“ je bezpředmětná… I zde se objevuje charakteristické téma samoty a přidává se k němu též bloudění v labyrintu světa. Bolívar nám téměř připadá jako další svérázná postava z fiktivního Maconda, nebo jakési autorovo alter ego z dvacátého století. Hrdinou Márquezova románu je legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost Simon Bolívar . Politik a generál, který hrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě, se roku 1819 stal p…rezidentem Kolumbie, jež tehdy zahrnovala čtyři současné státy, a roku 1821 také prezidentem Peru. Spisovatel v díle zachycuje poslední měsíce jeho života, jeho poslední cestu po řece Magdaleně a smrt v opuštěnosti ve venkovském sídle San Pedro Alejandrino poblíž karibského pobřeží. Spíše než na jeho vojenské a politické úspěchy či neúspěchy se soustředil na vylíčení příběhu muže, který s překvapením zjišťuje, že mu život uniká pod rukama, že zůstává sám a opuštěný tváří v tvář historii.
García Márquez tentokrát opustil půdu výlučně „magického“ vyprávění a zaměřil se více na fakticitu, jakkoli zachází s vybranými historickými fakty poměrně volně. Charakteristickou márquezovskou imaginaci je možné spatřit ve způsobu uspořádání výsledného obrazu i v psychologických reflexích. Tento postup není v rozporu s reálným historickým pozadím, proto otázka typu „jak to bylo doopravdy?“ je bezpředmětná… I zde se objevuje charakteristické téma samoty a přidává se k němu též bloudění v labyrintu světa. Bolívar nám téměř připadá jako další svérázná postava z fiktivního Maconda, nebo jakési autorovo alter ego z dvacátého století.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	199
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020803394
ISBN:	9788020803399
Ilustrátor:	Ivan Kincl
Překladatel:	Zdeněk Kalkus
Edice:	Erb
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 9. 2023 12:8
Číslo položky:	650570

O autorovi

Gabriel García Márquez

Gabriel José García Márquez byl kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky. Často je považován za nejdůležitějšího představitele tzv. magického realismu, přestože je jeho dílo příliš rozmanité na to, aby mohlo být jednoznačně zařazeno. Narodil jako nejstarší ze dvanácti sourozenců v městečku Aracataca v departmentu Magdalenana na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí. Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě, na vysoké škole studoval práva, ale studia nedokončil. Od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Roku 1954 se stal zpravodajem významného bogotského listu El Espectador. Byl vyslán do Paříže, noviny však byly krátce po jeho příjezdu úředně zastaveny. Tři roky pobýval v tamním hotelu De Flandre a psal. Navštívil několik evropských zemí včetně Československa v letech 1955 a 1957. Roku 1957 se vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Barcha. Po nástupu Fidela Castra k moci se stal dopisovatelem kubánské tiskové agentury Prensa Latina. V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii. Na krátko se pak vrátil do Kolumbie, V té době se s rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře. V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch v románu o rodině Buendíů, Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl milionu výtisků. Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu notně čpícími nikotinem. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní po zbytek života. Po vydání románu Sto roků samoty s...

Více od autora