Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí , byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha , založeného na jogínském principu ahimsá , který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma , „Velký duch“, které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, „otec“. V Indii se neformálně nazývá „Otec národa“ a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti . 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za „Mezinárodní den nenásilí“. Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžarátu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem a pracoval tedy ve státní správě. V rodinném domě žilo i pět otcových bratří s rodinami. Gándhiové se hlásili k višnuismu, což je spíše monoteistická forma hinduismu, která zdůrazňuje modlitbu a zbožnost. Do domu však přicházeli i věřící jiných forem hinduismu, stejně jako muslimové, pársové a přívrženci džainismu. Toto staré náboženství bylo v Gudžarátu velmi rozšířeno a trvalo na přísném nenásilí a na spojení duše a těla. Matka Putlíbáí byla v domácnosti, byla velmi zbožná a měla na Gándhího veliký vliv. Roku 1876 se rodina přestěhovala do města Rádžkót, politického střediska státu Gudžarát, kde byl otec smírčím soudcem a m...

Catherine Clément se narodila v roce 1935 v Paříží. Po studiu na střední a vysoké škole složila v roce 1962 státní zkoušku z filozofie. V 60. a 70. letech působila jako učitelka a vědecká pracovnice na Sorboně, později také jako televizní producentka a literární kritička. Svými články pravidelně přispívala do deníku "Le Monde" a po nějakou dobu vedla kulturní rubriku v "Le Matin de Paris". Jako žena velvyslance strávila dlouhou dobu v Senegalu a Rakousku, pobývala rovněž v Indii. Dnes žije ve Francii a kromě psaní se věnuje politice. Na jejím kontě je 15 knih a četné eseje z oblasti filozofie, antropologie a psychoanalýzy. Její nejslavnější román "Theova cesta", nás zavádí až k samotným kořenům spirituality, víry i ateismu, se setkal s nadšeným přijetím čtenářů a byl přeložen do více než 30 jazyků.