Josef Pelnář
Fysikální léčení : soubor rozprav při VI pokračovacím kursu interní kliniky prof. Pelnáře a propedeutické kliniky prof. Prusíka pro praktické lékaře 23. a 24. března 1935.

1936 | Vědecké nakladatelství a knihkupectví Jaroslava Tožičky

Obsahuje 18 statí různých autorů - lékařů o léčebných fysikálních metodách jako jsou radioaktivní látky, ultrazvug, RTG terapie, iontoforesa, vodoléčba, masáže, uhličité, slatinné a bahenní lázně, a dalších metod. Obsahuje 18 statí různých autorů - lékařů o léčebných fysikálních metodách jako jsou radioaktivní látky, ultrazvug, RTG terapie, iontoforesa, vodoléčba, masáže, uhličité, slatinné a bahenní lázně, a …dalších metod.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	303 - [I]
Jazyk:	česky
Edice:	7. svazek ed. 7. svazek ed. Kursy interní kliniky prof. Pelnáře a propedeutické kliniky prof. Prusíka pro praktické lékaře
Vydání:	[1. vyd.]
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2020 14:8
Číslo položky:	117961

O autorovi

Josef Pelnář

Josef Pelnář byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů. Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy. Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem. Za 1. světové války pracoval v Srbsku, poté ve vojenské nemocnici v italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo. Zemřel roku 1972 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Více od autora