Stanislav Kostka Neumann
Francouzská revoluce : populární dějiny bojů francouzské společnosti na sklonku 18. století - Díl třetí

1930 | Nakladatelství František Borový

Populární dějiny bojů francouzské společnosti na sklonku 18. století. Kniha se 174 vyobrazeními v textu a 19 přílohami, z nichž 14 jsou neotypie. Populární dějiny bojů francouzské společnosti na sklonku 18. století. Kniha se 174 vyobrazeními v textu a 19 přílohami, z nichž 14 jsou neotypie.

Součástí souboru:

Francouzská revoluce 1929 (3 sv, 2. vyd.)

Vyberte kus

Vytvořit poptávku

Stav Velmi dobrý malá oděrka na prvním díle, nafoceno, převazba, polokožená	Skladem pro e-shop	1 199 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~239 Kč~~ 119 Kč
Stav Dobrý vazba u předsádky prasklá, stránky volně	Skladem pro e-shop	~~129 Kč~~ 119 Kč

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	532 , 19 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	Knihy dalekých obzorů, 8. svazek ed. Knihy dalekých obzorů. Sbírka ilustrovaných cestopisů a monografií
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora