Kniha pracovníků Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV a několika sovětských autorů se zabývá filosofií a ideologií „sociálních filosofů“ okruhu tzv. frankfurtské školy. Autoři se zaměřili především na teorie M. Horkheimera, Th. W. Adorna, H. Marcuseho, E. Fromma, J. Habermase a v menší míře na dílo několika dalších příslušníků této školy, aby na jejich myšlenkách postihli hlavní rysy tzv. kritické teorie frankfurtské školy. V ředě kapitol jsou rozebrány a podrobeny marxistické kritice nejdůležitější filosofické a ideologické koncepce této významné buržoazní sociálně-filosofické školy, jejíž hlavní představitelé jsou u nás dostatečně známi i svým vlivem některé revizionistické tendence u nás v 60. letech. Autoři přihlíželi i k tomu, že působení této školy nabývá v soudobém kapitalistickém světě velké váhy, zejména v souvislostech reflexe soudobého vědeckotechnického rozvoje. Proto se pokusili zprostředkovat čtenáři historické okolnosti vzniku frankfurtské školy, její místo v rámci soudobé buržoazní filosofie a její objektivní působení v současných podmínkách ideologického boje.
V řadě na sebe navazujících kapitol rozebírají autoři knihy ideologickou roli filosofických koncepcí frankfurtské školy. V historickém exkursu je stručně osvětlen vznik frankfurtské školy jako instituce. Obsáhle je pojednáno o marxisticko-leninském pojetí ideologie ve vztahu ke kritické teorii frankfurtské školy. Samostatné kapitoly jsou rovněž věnovány rozboru kritiky racionality, kterou podává frankfurtská škola, jejímu pojetí tzv. negativní dialektiky, její kritice tzv. průmyslové společnosti, vědy a techniky. Vzhledem k úzkému spojení teorií frankfurtské školy s psychoanalýzou je věnována v knize pozornost i tomuto problému, stejně jako vztahu frankfurtské školy k existencionalismu a jejímu pojetí kultury. Kritická teorie frankfurtské školy se představuje jako teorie společnosti a jako taková vždy kolísala mezi reformismem a utopií. Tomuto kolísání kritické teorie frankfurtské školy je věnována samostatná kapitola stejně jako problému jejího vlivu na tzv. západoevropskou levici. Kritická teorie je v knize představena jako zvláštní typ „západoevropského marxismu“, který silně zapůsobil na revizionismus 60. let v ČSSR.