Eva Petrová
Fernand Léger

1966 | Nakladatelství Orbis

Monografie o předním představiteli avantgardní generace výtvarníků přibližuje čtenáři mnohostrannost jeho umění. Zasvěceně probírá jeho názory umělecké, zabírající nejen oblast malířství, nýbrž i oblast architektury, užitého umění, divadla, baletu i filmu. Z malířových vlastních výroků a textů vybrala autorka ty, které… se vztahují ke konkrétnímu životnímu datu a dílu a sestavila tak komentář k jeho životopisu.

Ukázky z Légerova díla vybrala autorka, úryvky o něm z franc. do češ. přel. Jaroslav Zita a autorka. Monografie o předním představiteli avantgardní generace výtvarníků přibližuje čtenáři mnohostrannost jeho umění. Zasvěceně probírá jeho názory umělecké, zabírající nejen oblast malířství, nýbrž i obla…st architektury, užitého umění, divadla, baletu i filmu. Z malířových vlastních výroků a textů vybrala autorka ty, které se vztahují ke konkrétnímu životnímu datu a dílu a sestavila tak komentář k jeho životopisu.

Ukázky z Légerova díla vybrala autorka, úryvky o něm z franc. do češ. přel. Jaroslav Zita a autorka.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	209
Jazyk:	česky
Edice:	18. svazek ed. 18. svazek ed. Portréty
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 6. 2024 10:25
Číslo položky:	891228

O autorovi

Eva Petrová

Eva Petrová byla česká výtvarná kritička, kurátorka, teoretička a historička umění, grafička, spisovatelka a básnířka. V letech 1948–1953 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku a obhájila zde rigorózní práci Kresby Alšova mládí a kandidátskou dizertaci Figurální obraz v počátcích obrození; Charakter a proměny hlavních tendencí . V letech 1953–1972 byla vědeckou pracovnicí Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, 1964–1970 členkou výstavní komise Galerie Václava Špály . V šedesátých letech připravila Výstavu mladých ke kongresu AICA , výstavu Zdeny Fibichové ve Vídni a výstavu Nová figurace . Na počátku normalizace byla z ÚTDU ČSAV propuštěna. Od roku 1972 působila ve svobodném povolání jako výtvarnice a spisovatelka. Za normalizace uvedla výstavy Olgy Čechové , Jaroslava Šerých a Rudolfa Němce . Po roce 1989 se podílela na koncipování výstavního programu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Byla hlavní teoretičkou skupiny Trasa. Byla členkou, v letech 2005–2009 předsedkyní, výtvarného odboru Umělecké besedy, členkou SČUG Hollar, PEN klubu a Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . Působila v redakční radě časopisu Kámen. Publikovala v časopisech Umění, Výtvarné umění, Ateliér, Výtvarná práce, Zlatý máj, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, ad. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění a přispěla do sborníků ke 200. výročí Velké francouzské revoluce , Česká kultura na přelomu 50. a 60. let a do souboru článků Zakázané umění II. Jejím partnerem a spolupracovníkem byl teoretik umění Luděk Novák . Ve své odborné práci se po více jak padesát l...

Více od autora