František Matouš Klácel, někdy též Ladimír Klácel , byl český básník, novinář, filosof a po jistou dobu také katolický kněz. Byl zastáncem českomoravské jednoty. Přátelil se s Boženou Němcovou. Řadí se mezi významné české filozofy a teology liberálního proudu 19. stol. Svým životem a dílem nepřímo také přispěl k budoucí podobě prvorepublikového Československa. Studoval gymnázium v Litomyšli, kde vystudoval i filosofii. V roce 1827 vstoupil do starobrněnského augustiniánského kláštera, kde přijal jméno Matouš. V letech 1829–33 studoval na brněnském teologickém ústavu, který ukončil s výborným prospěchem. V roce 1834 složil rigorózní zkoušky z bohosloví na univerzitě v Olomouci. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze. Roku 1835 se stal profesorem filosofie na biskupském filosofickém ústavě v Brně. Roku 1848 byl členem Národního výboru a delegátem Slovanského sjezdu. V letech 1848–1851 působil v redakci Moravských Novin. V roce 1849 se podílel na založení Národní jednoty sv. Cyrila a Methoda, která se roku 1855 změnila na Matici moravskou. Roku 1869 odplul do Ameriky, kde se s krajany několikrát pokusil založit nekonformní náboženskou společnost, založenou na lásce lidí a jejich dobročinnosti. Členové těchto společenství se oslovovali „bratře/sestro“ a říkali si nemýlenci. Založení církve však není úspěšné. Prováděl výzkumy dědičnosti znaků u rostlin. Zemřel roku 1882 v Belle Plaine v Iowě, kde byl také pohřben. Jeho socha byla umístěna na Český národní hřbitov v Chicagu.