Honoré de Balzac
Evženie Grandetová

1953 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Jedno z vrcholných děl "Lidského komedie", v němž B. vykreslil typ lakomce ještě hlouběji pojatý než Molièrův Harpagon. Kariéra otce Grandeta je charakteristická pro historii francouzské buržoasie na zlomu 18. a 19. stol. Grandet je buržoa a současně i venkovan a bednář, který dříve pracoval, obdělával své vinice a vyr…áběl své soudky. Když zbohatne, zachovává si a dále rozvíjí zvyky dřívějšího nuzáckého skrblíka. Nakonec nahromadí a den ode dne rozmnožuje své velké jmění. Přesto vede sám své účty a neustále přemýšlí, jak by omezil osobní vydání a vydání své rodiny. Spekuluje se životem a smrtí svých nejbližších lidí, ať již jde o otázky založené na spekulaci s dlužními úpisy zesnulého bratra. Neváhá mučit dceru, když podle svého uvážení naložila se svým zlatem, nezastavuje se před utýráním manželky. Na postavách Evženie a její matky, bezmocných, dobrých, ubitých obětí, ukázal B. osud ženy v kapitalistické společnosti. Drama Evženie Grandetové je obžalobou kapitalismu, který zpřetrhal všechny opravdu lidské vztahy. Jedno z vrcholných děl "Lidského komedie", v němž B. vykreslil typ lakomce ještě hlouběji pojatý než Molièrův Harpagon. Kariéra otce Grandeta je charakteristická pro historii francouzské buržoasie na …zlomu 18. a 19. stol. Grandet je buržoa a současně i venkovan a bednář, který dříve pracoval, obdělával své vinice a vyráběl své soudky. Když zbohatne, zachovává si a dále rozvíjí zvyky dřívějšího nuzáckého skrblíka. Nakonec nahromadí a den ode dne rozmnožuje své velké jmění. Přesto vede sám své účty a neustále přemýšlí, jak by omezil osobní vydání a vydání své rodiny. Spekuluje se životem a smrtí svých nejbližších lidí, ať již jde o otázky založené na spekulaci s dlužními úpisy zesnulého bratra. Neváhá mučit dceru, když podle svého uvážení naložila se svým zlatem, nezastavuje se před utýráním manželky. Na postavách Evženie a její matky, bezmocných, dobrých, ubitých obětí, ukázal B. osud ženy v kapitalistické společnosti. Drama Evženie Grandetové je obžalobou kapitalismu, který zpřetrhal všechny opravdu lidské vztahy.

Stav

Dobrý

potrhaná obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, potrhaná obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	188
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Poch, Růžena Pochová
Edice:	Knihovna klasiků., 5. svazek ed. 5. svazek ed. Knihovna klasiků. Spisy Honoré de Balzaca
Vydání:	Vyd. 10.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 5. 2025 10:54
Číslo položky:	1235013

O autorovi

Honoré de Balzac

Honoré de Balzac , byl francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladatele kriticko-realistického románu. Balzacovým magnum opus je cyklus devadesáti sedmi románů a povídek pod souborným názvem Lidská komedie. Napsal však i řadu románů s dobrodružnou či fantastickou tematikou, např. Šagrénová kůže, rovněž součást Lidské komedie – v cyklu Filosofických studií. Honoré de Balzac se narodil v měšťanské rodině ve městě Tours ve francouzském departementu Indre-et-Loire. Jeho rodiči byli Bernard-François Balssa , jenž zbohatl za francouzské revoluce jako vojenský zásobovatel, a Anne-Charlotte-Laure roz. Sallambier , tedy o 32 let mladší než otec. Někdy mezi lety 1771 a 1783 dostal otec úřední povolení ke změně rodinného jména na Balzac. Honoré měl dvě sestry, Laure provdanou de Surville a Laurence provdanou de Montzaigle . Z jeho rodokmenu také vyplývá, že do manželství jeho rodičů se narodil již roku 1798 jeden chlapec, Louis Daniel Balssa , který však po necelém měsíci života zemřel. Od 22. června 1807 až do roku 1813 pobýval Honoré v internátu klášterní školy ve Vendôme, kde byl vychováván mnichy řádu oratoriánů. Později vystudoval v Paříži práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal tzv. černé dobrodružné romány, a to pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin, které později zavrhl. Balzac vyznával politický legitimismus, byl monarchistou s celoživotními snahami proniknout do vyšší společnosti. Hojně navštěvoval pařížské salóny, například Jamese von Rothschilda. V roce 1825 například započal poměr s ovdovělou vévodkyní d'Abrantès, která byla o 15 let starší než on. Z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány ...

Více od autora