Carl Gustaf Verner von Heidenstam byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916. Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem . V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu. Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ .