Jaroslav Blahoš, Otakar Bleha
Endokrinologie

1979 | Nakladatelství Avicenum

Motivací k napsání této knihy bylo vědomí významné účasti endokrinních systémů v patogenezi neendokrinních chorob a naopak vliv různých patologických procesů, případně jejich léčby na endokrinium. Autoři vycházeli z dlouholetých zkušeností i z údajů v endokrinologické i obecně medicínské literatuře. Tématika byla zvole…na i z hlediska dostupnosti souborných informací o těchto interakcích v naší, ale i světové literatuře. Nebylo proto nutné uvádět vztahy, kterým jsou věnovány samostatné monografie . V první části knihy byly zpracovány nové poznatky ve zvolených oblastech endokrinologie, jež jsou relevantní k danému tématu. Motivací k napsání této knihy bylo vědomí významné účasti endokrinních systémů v patogenezi neendokrinních chorob a naopak vliv různých patologických procesů, případně jejich léčby na endokrinium. Aut…oři vycházeli z dlouholetých zkušeností i z údajů v endokrinologické i obecně medicínské literatuře. Tématika byla zvolena i z hlediska dostupnosti souborných informací o těchto interakcích v naší, ale i světové literatuře. Nebylo proto nutné uvádět vztahy, kterým jsou věnovány samostatné monografie . V první části knihy byly zpracovány nové poznatky ve zvolených oblastech endokrinologie, jež jsou relevantní k danému tématu.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (26. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	471, [1]
Jazyk:	česky
Edice:	Knižnice praktického lékaře
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 5. 2026 16:39
Číslo položky:	1743135

O autorech

Jaroslav Blahoš

Jaroslav Blahoš byl český endokrinolog a osteolog specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 do ledna 2015 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, následně se stal jejím čestným předsedou. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace. Předci přišli na české území v 15. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“, od něhož je odvozeno Blahoš. Otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat. Měl mladší sestru Marcelu, která v roce 1965 emigrovala do Rakouska. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním. Na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil. S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše , lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Italkou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše. Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. Během dvouletého pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací. V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech . Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France. Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušen...

Více od autora