Gabriele, zvaná Ella, byla Kandinského žačkou. Jejich vzájemná náklonnost přerostla ve vztah, tehdy společensky nepřijatelný - Kandinský byl ženatý. Společenskou izolaci řešili cestováním po Evropě a v r. 1907 se usadili v Berlíně. Kandinský Ellu obdivoval nejen jako malířku, ale zejména jako spřízněnou duši. Ellu však stále víc trápilo jeho nevyřešené manželství a trpěla odsudkem společnosti, zvlášť když zakoupili dům v Murnau, který se stal cílem četných návštěv umělců, vzhlížejících ke Kandinskému jako zakladateli moderní malby. Šťastné tvůrčí období, kdy Kandinský založil uměleckou skupinu Die Blaue Reiter a formuloval teze abstraktního malířství, ukončil rok 1914. Kandinskij musel opustit Německo a odjel do Ruska, mimo jiné zařídit svůj rozvod. Ella se uchýlila do Švédska a psala do Ruska zoufalé dopisy, aniž se dočkala odpovědi. Po válce ji kontaktovala právní kancelář s příkazem vrátit manželům Kandinským veškerý majetek a obrazy, které Ella láskyplně opatrovala. Ella se psychicky zhroutila. Třicátá léta v Mnichově po nástupu Hitlera byla pro Ellu další zkouškou - obrazy Kandinského a jeho přátel byly označeny za zvrhlé umění a jejich vlastnictví vlastizradou. Šťastnou náhodou se v té době seznámila s jistým uměleckým kritikem a s jeho pomocí riskantně zachránila desítky Kandinského pláten. Zajímavý a dojímavý osud nadané umělkyně a současně plastické svědectví o historických událostech první poloviny 20. století.