Curt Glaser byl jedním z nejvýznamnějších německých historiků umění, uměleckých kritiků a sběratelů v době Výmarské republiky. V roce 1933 byl jako Žid nucen emigrovat a roku 1941 mu bylo odebráno německé občanství. Glaserovi rodiče, židovský podnikatel Simon Glaser a jeho manželka Emma Glaser, roz. Haase , se brzy po narození jejich syna přestěhovali do Berlína. Měl dva bratry, lékaře Felixe Glasera a obchodníka s uměním Paul Glasera . Curt Glaser získal roku 1902 v Mnichově doktorát medicíny. Poté začal studovat dějiny umění ve Freiburgu, Mnichově a Berlíně. Zde v roce 1907 pracoval s Heinrichem Wölfflinem na monografii Hanse Holbeina staršího a získal doktorát filozofie. V letech 1910–1912 cestoval se svou ženou po Evropě a roku 1914 dobrovolně narukoval a během první světové války pracoval v armádě jako lékař. Kolem 1911–1914 konvertoval ke křesťanství. Od roku 1909 do roku 1920 působil jako odborný asistent ředitele Maxe Friedländera a od roku 1920 do roku 1924 jako kurátor v berlínském Kupferstichkabinett. Zde měl na starosti „Nové oddělení“, tj. Sbírku moderního a současného umění, kterou rozšířil novými akvizicemi. Podnikl několikaměsíční cestu do Japonska a pravděpodobně také do Číny, která ho vedla k intenzivnímu zkoumání umění a kultury východní Asie. Od roku 1924 byl ředitelem berlínské Staatliche Kunstbibliothek, kde založil vědeckou knihovnu umění a archiv fotografií německých uměleckých památek. Byl propuštěn do nuceného důchodu a musel opustit i svůj služební byt, když se roku 1933 v Německu dostali k moci nacisté. V roce 1903 se oženil s Elsou Kolker z Wroclawi , dcerou průmyslníka a sběratele umění Huga Kolkera. Udržoval osobní i písemné kontakty se současnými umělci a spolu se svou ženou vybudoval důležitou uměleckou sbírku, včetně děl Maxe Beckmanna, Ernsta Ludwiga Kirchnera, Ericha Heckela, Lovise Corin...