Aleksandr Isajevič Solženicyn
Dvě stě let pospolu - Díl první - Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 + Díl druhý - Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1917-1995

Nakladatelství Academia

Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916. Alexandr Solženicyn se ve své knize soustřeďuje na rusko-židovské vztahy, a to jen v rozmezí oněch dvou století, kdy Rusové a Židé žili v jednom společném státě. Největší důraz klade na soužití obou národů ve dvacátém století, tak významném a katastrofickém pro život o…bou národů. Solženicyn zkoumá látku z hlediska historických, politických, praktických a kulturních vztahů a snaží se rozptýlit mylná nepochopení a falešná obvinění. Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916. Alexandr Solženicyn se ve své knize soustřeďuje na rusko-židovské vztahy, a to jen v rozmezí oněch dvou století, kdy Rusové a Židé žili v jednom spol…ečném státě. Největší důraz klade na soužití obou národů ve dvacátém století, tak významném a katastrofickém pro život obou národů. Solženicyn zkoumá látku z hlediska historických, politických, praktických a kulturních vztahů a snaží se rozptýlit mylná nepochopení a falešná obvinění.

Obsažené svazky:

Dvě stě let pospolu, Dějiny rusko-židovských vztahů v lete... 2004 [Díl první] (416 s., 1. vyd.)
Dvě stě let pospolu, Dějiny rusko-židovských vztahů v lete... 2005 [Díl druhý] (440 s., 1. vyd.)

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	416 + 440
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020011404
ISBN:	9788020011404
Překladatel:	Vlasta Tafelová, Jiří Barbaš, Ema Rozgonyiová, A Nováková, Alena Vinterová, A Vinterová
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 5. 2024 15:3
Číslo položky:	859985

O autorovi

Aleksandr Isajevič Solženicyn

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.

Více od autora