Noam Chomsky, Roman Jakobson, Emile Benveniste, André Martinet, Jerzy Kuryłowicz, Iván Fónagy, Emmon W Bach, Sebastian Shaumyan, Adam Schaff, Maurice Leroy, Alf Sommerfelt, Govind Chandra Pande
Dvanáct esejů o jazyce

1970 | Nakladatelství Mladá fronta

Soubor samostatných statí, které z různých stran a také zčásti z různých vědeckých stanovisek řeší jazykovědné otázky, týkající se struktury jazyka, jeho vnitřních i vnějších dějin, jeho vztahů k myšlení i ke společnosti, a také otázky metodologie jazykovědy a její současné situace, je z pera předních světových kapacit… současné lingvistiky i odborníků jiných oborů . Kniha, která nezahrnuje stati ze všech oblastí lingvistiky, chce podnítit zájemce o jazyk a jazykovědu k hlubšímu zamyšlení nad některými obecnými otázkami jazyka. Soubor samostatných statí, které z různých stran a také zčásti z různých vědeckých stanovisek řeší jazykovědné otázky, týkající se struktury jazyka, jeho vnitřních i vnějších dějin, jeho vztahů k myšl…ení i ke společnosti, a také otázky metodologie jazykovědy a její současné situace, je z pera předních světových kapacit současné lingvistiky i odborníků jiných oborů . Kniha, která nezahrnuje stati ze všech oblastí lingvistiky, chce podnítit zájemce o jazyk a jazykovědu k hlubšímu zamyšlení nad některými obecnými otázkami jazyka.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	227
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jan Šabršula, Miroslav Pravda
Edice:	10. svazek ed. 10. svazek ed. Ypsilon
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 5. 2025 9:55
Číslo položky:	1249887

O autorech

Noam Chomsky

Avram Noam Chomsky je americký filozof, kognitivní vědec, lingvista, logik, společenský kritik a aktivista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusettském technologickém institutu , a také levicově orientovaný politický aktivista – anarchista, známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopadům, k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších vlád. Podle Top global intellectuals of 2005 a časopisů Prospect magazine a Foreign policy byl zvolen nejvlivnějším globálním intelektuálem. Chomsky je autorem teorie generativní gramatiky, která je některými považována za největší přínos na poli teoretické lingvistiky 20. století. Ovlivnil též filozofii jazyka a mysli . Rovněž pomohl podnítit kognitivní revoluci v psychologii díky své revizi Skinnerova verbálního chování, ve které zpochybnil behavioristický přístup ke studiu chování a jazyku, převažující v 50. letech minulého století. Jeho naturalistický přístup ke studiu jazyka ovlivnil filozofii jazyka a mysli. Zasloužil se také o založení Chomského hierarchie v roce 1956 – klasifikaci formálních jazyků dle jejich generativní schopnosti. Dle Chomského je vývoj řeči vymezen geneticky – došel k závěru, že existuje jakási univerzální gramatika, která je vrozená a nikoli naučená během života – člověk se rodí se základní gramatickou šablonou, do které snadno zapadne jakýkoli světový jazyk. Chomského teorie jsou ale napadány, protože postrádají vědecké důkazy. Dle Indexu humanitních citací z roku 1992 byl Chomsky jako pramen citován častěji než jakýkoliv jiný žijící badatel mezi lety 1980–1992, a byl osmý nejcitovanější vědec vůbec. Od jeho kritiky války ve Vietnamu v 60. letech minulého století se stal ještě známějším – hlavně mezi...

Více od autora

Roman Jakobson

Roman Osipovič Jakobson byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před druhou světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po válce přednášel ve Spojených státech amerických. Roman Osipovič Jakobson se narodil v Moskvě v zámožné židovské rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka , zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu. Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména na Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Nikolajem Sergejevičem Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research. Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Kolumbijské univerzitě, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT...

Více od autora