Ludmila Vančurová
Dvacet šest krásných let

1974 | Nakladatelství Československý spisovatel

Vzpomínky na Vladislava Vančuru a na Zbraslav. Vzpomínky na Vladislava Vančuru a na Zbraslav.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

zkosený hřbet, natrhnutá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, zkosený hřbet, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	157
Jazyk:	česky
Edice:	Vzpomínky
Vydání:	Vydání druhé, upravené
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 7. 2023 17:36
Číslo položky:	599223

O autorovi

Ludmila Vančurová

Ludmila Vančurová, rozená Tuhá , byla česká lékařka, manželka spisovatele Vladislava Vančury, o kterém napsala vzpomínkovou knihu. Narodila se v rodině pražského učitele Františka Tuhého , a jeho manželky Beatrix, rozené Kopecké . Byla druhá ze čtyř dětí . Otec byl od roku 1888 učitelem na malostranské měšťanské škole U matky Boží vítězné, kde se stal i jejím ředitelem. Znal několik jazyků, byl společensky aktivní a byl autorem odborné publikace. Přesto, že se snažil rodinu zabezpečit, vzpomínala Ludmila Vančurová na své válečné mládí jako na chudé. V roce 1916 začala studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy medicínu. Zde se také seznámila se studentem stejného ročníku Vladislavem Vančurou , se nímž se během studia sblížila. Oba promovali společně v roce 1921. Po promoci měli v Praze civilní sňatek a nastoupili lékařskou službu ve Zbraslavi u Prahy. V roce 1923 se jim narodila dcera Alena , pozdější spisovatelka. Koncem 20. let si ve Zbraslavi postavili dům. Vladislav Vančura se věnoval výhradně spisovatelskému povolání, zatímco jeho žena pokračovala v lékařské praxi. Mezi její lékařské aktivity patřila také dlouholetá činnost v předválečném spolku Ochrana matek a dětí, kde se věnovala v první řadě zdravotně výchovné činnosti mezi matkami. V domě na Zbraslavi byl její muž v květnu 1942 gestapem zatčen a 1. června 1942 na Kobyliské střelnici popraven. Tímto okamžikem končí i paměti jeho ženy Dvacet šest krásných let. Aktivně se zúčastnila květnového povstání v roce 1945 jako zdravotnice. Po válce se stala zakladatelkou a první ředitelkou Ústavu zdravotní výchovy a od roku 1952 řídila Výzkumný ústav zdravotnické osvěty. V poválečné době podporovala socialistický vývoj státu (podepsala s desítkami dalších významných kulturních...

Více od autora