Knihy
Beletrie
Česká literatura
Julius Zeyer
Dům U tonoucí hvězdy

Julius Zeyer, Jan Zrzavý
Dům U tonoucí hvězdy

1957 | Nakladatelství Československý spisovatel

Novela, která náleží k vrcholům autorovy tvorby, zavádí čtenáře do starého sešlého domu v zapadlé uličce pařížského předměstí.
Tento dům zdobí starý heraldický znak, který autor v souladu se smutnými životními osudy nájemníků nazývá tonoucí hvězdou. Vypravěč příběhu – mladý český lékař, se náhodou dostává do tohoto …domu a seznamuje se s tragickými příběhy několika starých, opuštěných žen i z duševními zápasy nešťastného slovenského intelektuála Daniela Rojka, u něhož se pocit národní malosti pojí se zklamáním nad vlastními nesplněnými sny.

8. vydání, v nakladatelství Československý spisovatel 1. vydání. Novela, která náleží k vrcholům autorovy tvorby, zavádí čtenáře do starého sešlého domu v zapadlé uličce pařížského předměstí.
Tento dům zdobí starý heraldický znak, který autor v souladu se smutný…mi životními osudy nájemníků nazývá tonoucí hvězdou. Vypravěč příběhu – mladý český lékař, se náhodou dostává do tohoto domu a seznamuje se s tragickými příběhy několika starých, opuštěných žen i z duševními zápasy nešťastného slovenského intelektuála Daniela Rojka, u něhož se pocit národní malosti pojí se zklamáním nad vlastními nesplněnými sny.

8. vydání, v nakladatelství Československý spisovatel 1. vydání.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

lehce opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý lehce opotřebená obálka	Skladem pro e-shop	~~199 Kč~~ 69 Kč
	Stav Opotřebená potrhaná obálka	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	141
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdenek Seydl
Edice:	11. svazek ed. 11. svazek ed. Edice ilustrovaných novel
Vydání:	Vydání 8., v Československém spisovateli 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 3. 2024 12:26
Číslo položky:	797276

O autorech

Julius Zeyer

Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Více od autora

Jan Zrzavý

Jan Zrzavý byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, pak se vrátil do Havlíčkova Brodu, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. V moravské metropoli vážně onemocněl. Protože u přijímacích zkoušek v Praze neuspěl, učil se soukromě malovat u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908-1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel. V roce 1910 se stal členem sdružení Sursum. V letech 1912–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 Umělecké besedy. V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. V letech 1947-1950 byl profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, pískovcový náhrobek, reliéfní kříž v půlkulaté desce, navrhl malíř sám. V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého. Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí i domácí . Své náměty často opakoval....

Více od autora