František Věnceslav Jeřábek
Dramatické spisy: Veselohra.Cesty veřejného mínění.Služebník svého pána.Syn člověka

František Věnceslav Jeřábek

Narodil se v chudé, ale vážené rodině. V deseti letech jej otec Václav Jeřábek poslal na gymnázium do Chomutova, kde tehdy vyučoval jeho strýc František Rolejček, aby se naučil německy. Odtud přestoupil do Mladé Boleslavi , rok strávil na pražském akademickém gymnáziu a středoškolská studia dokončil v roce 1854 v Jičíně. Nakonec absolvoval teologii v Litoměřicích a filozofii v Praze. V roce 1863 se stal suplujícím učitelem na vyšší české reálce a o tři roky později profesorem na obecním reálném gymnáziu malostranském. V letech 1872-86 vyučoval český jazyk, dějepis a estetiku na vyšší dívčí škole v Praze. Roku 1879 získal titul doktora filozofie. Vedle studia a učitelských povinností působil v letech 1857-77 v redakci několika novin, přispíval básněmi do časopisů a účastnil se veřejného života. Roku 1870 byl v Sobotce zvolen do českého sněmu a později i do říšské rady. Hájil tam státní a jazyková práva českého národa. 10. června 1866 se oženil s Luisou Šolcovou ze Sobotky. Uskutečnil několik cest do zahraničí – do Itálie , Ruska a do Německa . Literárně tvořil zhruba do roku 1884, kdy se odmlčel v reakci na ostrou a podle jeho názoru nespravedlivou kritiku. Poté strávil určitý čas ve Švýcarsku. V roce 1886 vážně onemocněl a ze zdravotních důvodů se vzdal profesorského místa.30. července 1890 byl zvolen za řádného člena IV. třídy České akademie. Zemřel na Velký pátek 31. března 1893. Pohřben byl 2. dubna na Vyšehradském hřbitově. Jeřábek byl známý především jako dramatik, ale i jako lyrický básník. Oceňovaná byla také jeho činnost novinářská a své rozsáhlé znalosti uplatnil při psaní literárně-historické studie. Publikoval i pod pseudonymy Josef Souček a Miloslav Toužimský.