Jan Axamit
Domácí dílna, její zařízení a práce v ní : Zpracování dřeva - II. díl

Jan Axamit

Jan Axamit byl český lékař a archeolog. Vystudoval Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze. Po praxi na zahraničních klinikách působil od roku 1898 jako odborný lékař chorob nosních, ušních a krčních v Praze na Žižkově. Už za studií překládal staroperskou poezii, kterou tiskl v Osvětě. Později kromě lékařské praxe vynikl jako archeolog; asi od 1890 pomáhal Břetislavu Jelínkovi při výzkumech na Tetíně u Berouna. Působil v Prehistorickém odboru Společnosti přátel starožitností českých v Praze, za I. světové války krátce vedl pravěké oddělení Národního muzea a v letech 1917–1918 sloužil ve vojenské nemocnici v Pardubicích. Od roku 1918 byl konzervátorem památkové péče. Počátkem 20. let pracoval pro Státní archeologický ústav v Praze a vedl výzkum v jeskyních Českého krasu . Většinou však pracoval v okolí Prahy a budoval významnou archeologickou sbírku, kterou po jeho smrti zakoupilo Národní muzeum. Spolupracoval se Státním archeologickým ústavem v Praze na výzkumech jeskyní Českého krasu. Jeho badatelská činnost směřovala k archeologickému výzkumu okolí Prahy, a byl to zejména Tetín, Kazín, Libušín, Hloubětín, Džbán v Šárce, Děvín, Levý Hradec, hradiště u Klukovic, Závist. Zachránil jedinečnou keramiku z Kloboučku nad Zlíchovem, kudy dnes vede silnice na Barrandov. Nejvýznamnější je jeho studium eneolitu, v němž navázal na práce Jaroslava Palliardiho. Podle poznatků z Kazína zavedl pojem řivnáčské kultury a vypracoval její obsah. Zabýval se soustavou keltských pevností v Čechách, vztahy mezi dobou římskou a hradištní. Největší vykopávkou Axamitovou byl Tetín, kde s dělníky vlastními penězi placenými získával celé nálezy a pečlivě zjišťoval vrstvy přesně podle kultur. Pojednání o bádenské kultuře zůstalo jen torzem práce, která měla shrnout jeho pojetí českého eneolitu. Jeho sbírka připadla v roce 1935 Národnímu muzeu. Jeho památku připomíná největší přírodní brána v Českém...